Meroë (vyslovuje se „merouí“) bylo starobylé město ležící na východním břehu Nilu asi 6 km severovýchodně od železniční stanice Kabushiya poblíž města Shendi v Súdánu, přibližně 200 km severovýchodně od Chartúmu. V blízkosti tohoto místa se nachází skupina vesnic nazývaných Bagrawíja (arabsky البجراوية). Toto město bylo po několik století od roku 590 př. n. l. hlavním městem království Kuš, dokud se ve 4. století n. l. nezřítilo. Kušitské království Meroë dalo své jméno „ostrovu Meroë“, což je dnešní region Butana, oblast ohraničená Nilem (od řeky Atbara po Chartúm), řekou Atbara a Modrým Nilem. Město Meroë leželo na okraji Butany. V Butaně se nacházela další dvě meroitská města: Musawwarat es-Sufra a Naqa. Prvnímu z těchto míst dal jméno Meroë perský král Kambýses na počest své sestry, která se tak jmenovala. Město původně neslo starobylé jméno Saba, podle původního zakladatele země. Eponymní Saba nebo Seba je pojmenován po jednom ze synů Kuše (viz Genesis 10:7). Přítomnost četných meroitských lokalit v západní oblasti Butany a na hranici Butany má význam pro osídlení jádra rozvinuté oblasti. Orientace těchto osad vykazuje výkon státní moci nad existenční produkcí. Království Kuš, v němž se nacházelo město Meroë, představuje jeden z řady raných států ležících ve středním Nilu. Byl to jeden z nejranějších a nejvyspělejších států na africkém kontinentu. Při pohledu na specifičnost okolních raných států ve středním Nilu lze naše chápání Meroë v kombinaci s historickým vývojem jiných historických států rozšířit pohledem na vývoj charakteristik mocenských vztahů v jiných státech údolí Nilu. Místo města Meroë je vyznačeno více než dvěma sty pyramidami ve třech skupinách, z nichž mnohé jsou v ruinách. Mají charakteristickou velikost a proporce núbijských pyramid.
Facebook Twitter