Vyhloubený člun neboli jednoduše doutnáč je loď vyrobená z vydlabaného stromu. Dalšími názvy pro tento typ lodě jsou loď z kmene a monoxylon. Monoxylon (μονόξυλον) (pl: monoxyla) je řecký výraz – mono- (jediný) + ξύλον xylon (strom) – a používá se především v klasických řeckých textech. V němčině se nazývají Einbaum („jeden strom“ v angličtině). Některé pirogy, ale ne všechny, jsou také konstruovány tímto způsobem. Doutnáče jsou nejstarším typem lodí, které archeologové našli, a jejich historie sahá až do neolitu před 8 000 lety. Je to pravděpodobně proto, že jsou vyrobeny z masivních kusů dřeva, které se lépe zachovávají než jiné materiály, jako jsou například kůrové kánoe. Kromě kůrových kánoí a kajaků z kůže používali doutnáče také domorodí obyvatelé Ameriky.
Konstrukce
Doutnáče se vyrábějí vydlabáváním středu kmene stromu, obvykle pomocí ohně a kamenných nástrojů. Často se používají tvrdá dřeva, jako je dub nebo borovice, protože jsou odolnější vůči rozkladu. Délka a šířka doutnáku se liší v závislosti na velikosti stromu a zamýšleném použití lodi. Některé doutnáče jsou dostatečně velké, aby mohly přepravovat několik lidí a náklad, zatímco jiné jsou určeny pouze pro jednu osobu.
Použití
Doutnáče se používaly pro různé účely, včetně:
Rybaření
Přeprava lidí a nákladu
Cestování
Válčení
Doutnáče byly obzvláště užitečné v mělkých vodách a bažinatých oblastech, kde by se jiné typy lodí mohly zaseknout. Byly také snadno přenosné, což z nich dělalo dobrou volbu pro cestování na dlouhé vzdálenosti.
Moderní použití
Doutnáče se stále používají v některých částech světa, zejména v rozvojových zemích, kde jsou levným a spolehlivým způsobem přepravy. V některých kulturách se také používají pro tradiční obřady a slavnosti.
Archeologický význam
Doutnáče mají velký archeologický význam, protože poskytují cenné informace o životě a kultuře dávných společností. Zbytky doutnáčů byly nalezeny na archeologických nalezištích po celém světě a byly použity k rekonstrukci vodních cest, obchodních cest a migračních vzorců.