Indická civilizace Indická civilizace, také známá jako harappská civilizace, byla civilizací doby bronzové v severozápadní části jižní Asie, která trvala od 3300 př. n. l. do 1300 př. n. l. a ve své zralé formě od 2600 př. n. l. do 1900 př. n. l. Spolu se starověkým Egyptem a Mezopotámií to byla jedna ze tří raných civilizací Blízkého východu a jižní Asie a ze všech tří byla nejrozšířenější, její naleziště se rozkládala od velké části Pákistánu přes severovýchodní Afghánistán až po severozápadní Indii. Civilizace vzkvétala jak v aluviální nížině řeky Indus, která protéká celým Pákistánem, tak podél systému trvalých monzunových řek, které kdysi protékaly v blízkosti řeky Ghaggar-Hakra, sezónní řeky v severozápadní Indii a východním Pákistánu. Termín harappský se někdy používá pro indickou civilizaci podle jejího typového naleziště Harappa, které bylo jako první vykopáno na počátku 20. století v tehdejší provincii Paňdžáb v Britské Indii a nyní je to Paňdžáb v Pákistánu. Objev Harappy a krátce nato i Mohanžodara byl vyvrcholením práce, která začala po založení Archeologického průzkumu Indie v Britské Indii v roce 1861. Ve stejné oblasti existovaly dřívější a pozdější kultury nazývané raně harappská a pozdně harappská. Raně harappské kultury byly osídleny neolitickými kulturami, z nichž nejstarší a nejznámější je Mehrgarh v Balúčistánu v Pákistánu. Harappská civilizace se někdy nazývá zralá harappská, aby se odlišila od dřívějších kultur. Města starověké Indie byla známá svým urbanistickým plánováním, domy z pálených cihel, propracovanými odvodňovacími systémy, systémy zásobování vodou, shluky velkých obytných budov a technikami řemesel a metalurgie. Mohanžodaro a Harappa pravděpodobně časem obsahovaly 30 000 až 60 000 obyvatel a v době svého rozkvětu mohla civilizace obsahovat jeden až pět milionů obyvatel. Postupné vysychání oblasti během 3. tisíciletí př. n. l. mohlo být počátečním podnětem k její urbanizaci. Nakonec také dostatečně snížilo zásobování vodou, což způsobilo zánik civilizace a rozptýlení její populace na východ. Přestože bylo hlášeno přes tisíc nalezišť zralé harappské civilizace a téměř stovka z nich byla vykopána, existuje pět hlavních městských center: Mohanžodaro v dolním údolí Indu (v roce 1980 prohlášeno za světové dědictví UNESCO jako "Archeologické ruiny v Mohenjodaru"), Harappa v západní oblasti Paňdžábu, Ganeriwala v poušti Cholistan, Dholavira v západním Gudžarátu (v roce 2021 prohlášena za světové dědictví UNESCO jako "Dholavira: Harappské město") a Rakhigarhi v Harijáně. Harappský jazyk není přímo doložen a jeho příbuznosti jsou nejisté, protože harappské písmo zůstalo nerozluštěno. Někteří učenci preferují příbuznost s drávidskou nebo elamo-drávidskou jazykovou rodinou.
Facebook Twitter