Almohadský chalífát Almohadský chalífát byl berberský muslimský stát v severní Africe, který vznikl ve 12. století. V době svého největšího rozmachu ovládal většinu Pyrenejského poloostrova (Al-Andalus) a severní Afriky (Maghreb). Založení Almohadské hnutí založil Ibn Túmart mezi berberskými kmeny Masmúda. Almohadský chalífát a jeho vládnoucí dynastie, známá jako Mu'minovci, však byly založeny až po jeho smrti Abd al-Mu'minem al-Gumím. Vzestup a expanze Kolem roku 1120 Ibn Túmart poprvé založil berberský stát v Tinmelu v pohoří Atlas. Za vlády Abd al-Mu'mina (1130–1163) se jim podařilo svrhnout vládnoucí dynastii Almorávidů, která vládla Maroku v roce 1147, když dobyl Marrákeš a prohlásil se chalífou. Poté rozšířili svou moc na celý Maghreb do roku 1159. Al-Andalus následoval brzy poté a do roku 1172 byla celá muslimská Ibérie pod almohadskou nadvládou. Bitva u Las Navas de Tolosa Zlomovým bodem jejich přítomnosti na Pyrenejském poloostrově byl rok 1212, kdy byl Muhammad III., "an-Násir" (1199–1214), poražen v bitvě u Las Navas de Tolosa v pohoří Sierra Morena spojenectvím křesťanských sil z Kastilie, Aragonu a Navarry. V následujících desetiletích bylo ztraceno mnoho zbývajících území al-Andalus, přičemž města Córdoba a Sevilla padla do rukou křesťanů v letech 1236 a 1248. Úpadek Almohadové pokračovali ve vládě v Africe až do postupné ztráty území prostřednictvím povstání kmenů a okresů, které umožnilo vzestup jejich nejúčinnějších nepřátel, Marinidů, ze severního Maroka v roce 1215. Poslední zástupce rodu, Idris al-Wathiq, byl omezen na vlastnictví Marrákeše, kde byl v roce 1269 zavražděn otrokem. Marinidé se zmocnili Marrákeše a ukončili tak almohadskou nadvládu nad západním Maghrebem.
Facebook Twitter