Belgická koloniální říše
Belgická koloniální říše zahrnovala několik území a koncesí, především:
Belgické Kongo (dnešní Demokratická republika Kongo): 1908-1960
Ruanda-Urundi (dnešní Rwanda a Burundi): 1922-1962
Enkláva Lado (dnešní provincie Střední Equatoria v Jižním Súdánu): 1884-1910
Belgie měla také menší koncese v Guatemale (1843-1854), belgickou koncesi v Tchiencinu v Číně (1902-1931) a byla spoluadministrátorem Mezinárodní zóny Tanger v Maroku.
Belgické Kongo
Tvořilo přibližně 98 % belgického zámořského území a bylo asi 76krát větší než samotná Belgie. Kolonie vznikla v roce 1908 po převodu suverenity ze Svobodného státu Kongo, který byl osobním majetkem belgického krále Leopolda II. Násilí, které úředníci Svobodného státu páchali na domorodých Kongijcích, a nemilosrdný systém hospodářského vykořisťování vedly k intenzivnímu diplomatickému tlaku na Belgii, aby převzala nad zemí oficiální kontrolu.
Belgická vláda v Kongu byla založena na "koloniální trojici" (trinité coloniale) státních, misijních a soukromých firemních zájmů. Během 40. a 50. let 20. století zažilo Kongo rozsáhlou urbanizaci a správa měla za cíl učinit z něj "vzorovou kolonii". V důsledku rozšířeného a stále radikálnějšího protikoloniálního hnutí dosáhlo Kongo v roce 1960 nezávislosti jako Republika Kongo-Léopoldville.
Ruanda-Urundi
Z dalších belgických kolonií byla nejvýznamnější Ruanda-Urundi, část Německé východní Afriky, která byla Belgii přidělena jako mandát Společnosti národů, když Německo na konci první světové války ztratilo všechny své kolonie. Po rwandské revoluci se mandát v roce 1962 stal nezávislými státy Burundi a Rwanda.