Řekové Řekové (řecky: Έλληνες) jsou označováni mnoha etnonymy. Nejběžnějším původním etnonymem je Hellen (starořecky: Έλλην), pl. Hellénové (Έλληνες); jméno Řekové (latinsky: Graeci) používali staří Římané a postupně se prostřednictvím latiny dostalo do evropských jazyků. Mytologický patriarcha Hellen je jmenovaným předkem řeckých národů; jeho potomci Aiolové, Dórové, Achajci a Iónové odpovídají hlavním řeckým kmenům a hlavním dialektům mluveným v Řecku a Malé Asii (Anatolii). První řecky mluvící lidé, které historici nazývají Mykéňané nebo mykénsko-achajští, vstoupili do dnešního Řecka někdy v době neolitu nebo bronzové doby. Homér se zmiňuje o „Achajcích“ jako o dominantním kmeni v období trojské války, obvykle datovaném do 12. – 11. století před naším letopočtem, a používá Hellény k popisu relativně malého kmene v Thesálii. Dórové, důležitá řecky mluvící skupina, se objevili zhruba v té době. Podle řecké tradice byli Graeci (latinsky; starořecky: Γραικοί, „Řekové“) přejmenováni na Hellény pravděpodobně se vznikem Velké amfiktyonické ligy po trojské válce. Když se Římané poprvé setkali s řeckými kolonisty v jižní Itálii, použili pro kolonisty jméno Graeci a poté pro všechny Řeky; to se stalo základem všech příslušných termínů v evropských jazycích. Peršané používali jméno Yaunas (Yunans) po Iónech, řeckém kmeni, který kolonizoval část pobřeží západní Malé Asie. Tento termín byl později používán v hebrejštině (Yevanim, יוונים), arabštině a také Turky. Slovo vstoupilo do jazyků indického subkontinentu jako Yona. Jedinečná forma se používá v gruzínštině, kde se Řekům říká Berdzeni (ბერძენი). V pozdní antice (asi 3. – 7. století) se Řekové označovali jako Graikoi (Γραικοί, „Řekové“) a Rhomaioi / Romioi (Ρωμαίοι / Ρωμιοί, „Římané“), z nichž druhý byl používán, protože prakticky všichni Řekové byli po roce 212 n. l. římskými občany. Po zavedení křesťanství císařem Theodosiem I. se termín Hellene začal používat pro následovníky polyteistického („pohanského“) náboženství.
Facebook Twitter