Yamchad (Yamḫad) bylo starověké semitské království se střediskem v Ḥalabu (Aleppo) v Sýrii. Království vzniklo na konci 19. století př. n. l. a bylo ovládáno dynastií Yamchad, která se spoléhala na vojenskou sílu i diplomacii, aby rozšířila svou říši. Od počátku svého vzniku království odolávalo útokům svých sousedů Mari, Qatny a Staré asyrské říše a díky svému králi Yarim-Limovi I. se stalo nejmocnějším syrským královstvím své doby. V polovině 18. století př. n. l. většina Sýrie kromě jihu spadala pod nadvládu Yamchadu, ať už jako přímé vlastnictví nebo prostřednictvím vazalství, a téměř jeden a půl století Yamchad dominoval severní, severozápadní a východní Sýrii a měl vliv na malé království v Mezopotámii na hranicích Elamu. Království bylo nakonec zničeno Chetity a poté v 16. století př. n. l. anektováno Mitanni. Obyvatelstvo Yamchadu bylo převážně amoritské a mělo typickou syrskou kulturu doby bronzové. Yamchad obývala také početná churritská populace, která se v království usadila a přinesla vliv své kultury. Yamchad kontroloval rozsáhlou obchodní síť a byl branou mezi východní íránskou náhorní plošinou a egejským regionem na západě. Yamchad uctíval tradiční severozápadní semitská božstva a hlavní město Halab bylo mezi ostatními syrskými městy považováno za svaté město jako centrum uctívání Hadada, který byl považován za hlavního boha severní Sýrie.
Facebook Twitter