Historie severního království Izraele a království Judy v době železné Historie starověkého Izraele a Judy začíná v regionu jižní Levant v západní Asii během pozdní doby bronzové a rané doby železné. Nejstarší známá zmínka o "Izraeli" jako o lidu nebo kmenové konfederaci (viz Izraelité) se nachází na Merenptahově stéle, což je nápis ze starověkého Egypta, který pochází z doby kolem roku 1208 př. n. l., ale tato skupina lidí může být starší. Podle moderní archeologie se starověká izraelská kultura vyvinula z preexistující kanaánské civilizace. Ve 2. době železné se v regionu objevily dvě příbuzné izraelské politiky známé jako Království Izraele (Samáří) a Království Juda. Podle Hebrejské bible existovala "Sjednocená monarchie" (skládající se z Izraele a Judy) již v 11. století př. n. l. za vlády Saula, Davida a Šalamouna; země se později rozdělila na dvě království: Izrael s městy Šekem a Samáří na severu a Juda (s Jeruzalémem a židovským chrámem) na jihu. Historicita Sjednocené monarchie je diskutabilní – protože neexistují žádné archeologické pozůstatky, které by byly přijímány jako konsenzus – ale historici a archeologové se shodují na tom, že Izrael a Juda existovaly jako samostatná království kolem roku 900 př. n. l. : 169–195 a kolem roku 850 př. n. l. . Království Izraele bylo zničeno kolem roku 720 př. n. l., kdy bylo dobyto Novoasyrskou říší. Zatímco Království Juda zůstalo v té době nedotčené, stalo se klientem nejprve Novoasyrské říše a poté Novo Babylonské říše. Židovské povstání proti Babyloňanům však vedlo ke zničení Judy v roce 586 př. n. l. za vlády babylonského krále Nebukadnesara II. Podle biblického líčení obléhala Nebukadnesarova II. armáda Jeruzalém v letech 589–586 př. n. l., což vedlo ke zničení Šalomounova chrámu a vyhnanství Židů do Babylónu; tato událost byla zaznamenána také v Babylonských kronikách. Období exilu znamenalo vývoj izraelského náboženství (jahvismus) směrem k monoteistickému judaismu. Exil skončil pádem Babylónu pod Achajmenovskou perskou říší kolem roku 538 př. n. l. Následně vydal perský král Kýros Veliký prohlášení známé jako Kýrův edikt, který vyzýval a povzbuzoval vyhnané Židy, aby se vrátili do Judy. Kýrovo prohlášení započalo návrat vyhnanců do Sionu a zahájilo formativní období, ve kterém se v perské provincii Jehud vyvinula výraznější židovská identita. V té době byl zničený Šalomounův chrám nahrazen Druhým chrámem, což znamenalo začátek období Druhého chrámu.
Facebook Twitter