Argarická kultura Zeměpisný rozsah Jihovýchodní Španělsko Období Doba bronzová Datace cca 2200 - cca 1300 př. n. l. Hlavní lokality El Argar, La Bastida de Totana Předchůdci Kultura zvoncovitých pohárů, kultura Millaran Následovníci Motillas, bronz z Levante, post-Argar, kultura Cogotas Doba bronzová v Evropě (cca 3200 - 600 př. n. l.) Egejská oblast (kykladská, mínojská, mykénská) Balkán (kultura Vučedol, kultura Nagyrév, kultura Ottomány, kultura Wietenberg, kultura Vatya) Kultura zvoncovitých pohárů, kultura Unetice, severská doba bronzová, kultura mohylová, kultura popelnicových polí Britské ostrovy (doba bronzová), Francie (doba bronzová), armorická kultura mohylová, Iberský poloostrov (doba bronzová), argarská kultura, kultura Hilversum, atlantská doba bronzová Sardinská nuraghská civilizace, kultura Polada, kultura Terramare, proto-villanovská kultura, apeninská kultura, kultura Canegrate, kultura Golasecca Kavkaz (doba bronzová), kultura katakomb, kultura Poltavka, kultura Abashevo, kultura Sintashta, kultura Andronovo, kultura mnohošňůrové keramiky, kultura Srubnaya Argarická kultura Argarická kultura, pojmenovaná podle typové lokality El Argar poblíž města Antas v dnešní provincii Almería na jihovýchodě Španělska, je kultura rané doby bronzové, která vzkvétala v období cca 2200 př. n. l. až 1550 př. n. l. Argarická kultura se vyznačovala raným přijetím bronzu, který tomuto kmeni na krátkou dobu umožnil lokální dominanci nad ostatními lidmi doby měděné. El Argar také vyvinul sofistikované hrnčířské a keramické techniky, které obchodoval s jinými středomořskými kmeny. Centrum této civilizace se posunulo na sever a její rozsah a vliv je zjevně větší než u jejího předchůdce. Jejich těžba a metalurgie byly poměrně pokročilé, přičemž se těžil a zpracovával bronz, stříbro a zlato na zbraně a šperky. Pylová analýza rašelinového ložiska v pánvi Cañada del Gitano vysoko v pohoří Sierra de Baza naznačuje, že Argarici vyčerpali vzácné přírodní zdroje, což přispělo k jejich vlastní zkáze. Opadavý dubový les, který pokrýval svahy regionu, byl vypálen a zanechal prozrazující vrstvu uhlíku, a byl nahrazen středomořským křovinatým porostem odolným vůči ohni a náchylným k němu, známým pod názvy garrigue a maquis.
Facebook Twitter