Jüežové Jüežové (čínsky: 月氏; pinyin: Yuèzhī, Ròuzhī nebo Rùzhī; Wade–Giles: Yüeh 4 -chih 1 , Jou 4 -chih 1 nebo Ju 4 -chih 1) byli starověkým národem, který byl poprvé popsán v čínských dějinách jako nomádští pastevci žijící v suché travnaté oblasti v západní části moderní čínské provincie Gansu během 1. tisíciletí před naším letopočtem. Po velké porážce z rukou Xiongnů v roce 176 př. n. l. se Jüežové rozdělili do dvou skupin, které migrovaly různými směry: Velcí Jüežové (Dà Yuèzhī 大月氏) a Malí Jüežové (Xiǎo Yuèzhī 小月氏). Tím začal složitý dominový efekt, který se šířil všemi směry a který nastolil běh dějin pro velkou část Asie na mnoho dalších století. Velcí Jüežové nejprve migrovali na severozápad do údolí Ili (na moderních hranicích Číny a Kazachstánu), kde údajně vytlačili prvky Saků. Byli vyhnáni z údolí Ili Wusuny a migrovali na jih do Sogdie a později se usadili v Baktrii. Velcí Jüežové byli následně často ztotožňováni s národy zmíněnými v klasických evropských pramenech, jako ti, kteří dobyli Řecko-baktrijské království, jako Tókharoi (řecky Τοχάριοι; sanskrtsky Tukhāra) a Asii (nebo Asioi). Během 1. století př. n. l. začal jeden z pěti hlavních kmenů Velkých Jüežů v Baktrii, Kušané (čínsky: 貴霜; pinyin: Guìshuāng), podmaňovat ostatní kmeny a sousední národy. Následující Kušánská říše se na svém vrcholu ve 3. století n. l. rozkládala od Turfanu v Tarimské pánvi na severu až po Pataliputu na gangetické pláni Indie na jihu. Kušané hráli důležitou roli ve vývoji obchodu na Hedvábné stezce a v zavádění buddhismu do Číny. Malí Jüežové migrovali na jih na okraj Tibetské náhorní plošiny. Někteří se údajně usadili mezi lidmi Čchiang v Čching-chaj a zapojili se do povstání v provincii Liang (184–221 n. l.) proti východní dynastii Chan. Další skupina Jüežů údajně založila městský stát Cumuḍa (nyní známý jako Kumul a Hami) ve východní Tarimské pánvi. Čtvrtá skupina Malých Jüežů se mohla stát součástí lidu Jie ze Šan-si, který založil stát Pozdní Čao ve 4. století n. l. (i když to zůstává kontroverzní). Mnoho učenců se domnívá, že Jüežové byli indoevropský národ. Přestože je někteří učenci spojovali s artefakty zaniklých kultur v Tarimské pánvi, jako jsou tarimské mumie a texty zaznamenávající tocharské jazyky, neexistují žádné důkazy pro takové spojení. Časová osa Jüežů Před rokem 221 př. n. l.: Jüežové jsou mocní poblíž Tun-chuangu, poblíž západního konce koridoru Che-si, a kontrolují obchod s jadeitem z Tarimské pánve. Někde na západě jsou Wusunové a dále na východě poblíž Ordoské plošiny jsou Xiongnu nebo jejich předchůdci. 215 př. n. l.: Xiongnu jsou poraženi dynastií Čchin a ustupují na sever do Mongolské plošiny. 207 př. n. l.: Xiongnu zahajují kampaň nájezdů proti Jüežům. Kolem roku 176 př. n. l.: Xiongnu uštědřili Jüežům velkou porážku. 173 př. n. l.: Jüežové porazili Wusuny. 165 př. n. l.: Většina Jüežů začíná migrovat na západ do údolí Ili; tato frakce je později známá jako „Velcí Jüežové“. Většina ostatní frakce, známé jako „Malí Jüežové“, se usazuje na Tibetské náhorní plošině a v Tarimské pánvi. 132 př. n. l.: Wusunové zaútočili na Velké Jüeže a donutili je k ústupu na jih z údolí Ili. 132–130 př. n. l.: Velcí Jüežové migrují na západ, poté na jih a usazují se v severozápadní Baktrii. 128 př. n. l.: Čínský vyslanec Čang Čchien dorazí k Velkým Jüežům. Kolem roku 30 n. l.: Jeden z pěti kmenů tvořících kmeny Velkých Jüežů, Kušané, se stává dominantním a tvoří základ Kušánské říše.
Facebook Twitter