Mahájanapadové (sanskritsky: महाजनपद, doslova „velké džanapady“) bylo šestnáct království nebo oligarchich republik, které existovaly ve starověké Indii od 6. do 4. století př. n. l., během 2. urbanizační periody.
Charakteristika
Mahájanapadové byly charakterizovány následujícími rQuiny:
Rozloha: Byly to relativně velké politické jednotky, které ovládaly značné území.
Městské centrum: Každý mahájanapada měl hlavní město, které bylo centrem politické, ekonomické a kulturní moci.
Oligarchická vláda: Většina mahájanapadů byla ovládáno oligarchií, což byla malá skupina mocných rodin nebo klanů.
Systém džanapada: Termín „džanapada“ původně odkazoval na kmenové území, ale v kontextu mahájanapadů se používal k popisu politické jednotky vedené oligarchií.
Zemědělství: Mahájanapadové se spoléhali na zemědělství jako na hlavní ekonomickou aktivitu.
Obchod: Městská centra mahájanapadů byla důležitými obchodními centry, kde se obchodovalo s výrobky, jako jsou řzemeslné výrobky, textilie a koření.
Náboženství: V mahájanapadách převládaly bráhmanské tradice a vznikalo zde džinistické a buddhistické náboženství.
Seznam mahájanapadů
Šestnáct mahájanapadů bylo:
1. Anga
2. Assa
3. Avanti
4. Čedi
5. Gandhára
6. Káší
7. Kosala
8. Kuru
9. Magadha
10. Malla
11. Matsja
12. Pančála
13. Šakas
14. Šuráséna
15. Vádžidžrí
16. Vriddhi
Význam
Mahájanapadové sehráli zásadní úlohu ve vývoji starověké indické civilizace. Byly to politické jednotky, které přispěly ke konsolidaci moci a vzniku větších říší. Městská centra mahájanapadů byla centrami kulturní a intelektuální aktivity a byla svědkem vzniku nových náboženských hnutí. Mahájanapadové také položili základy pro vznik klasického sanskrtského jazyka a literatury.