Historie Indonésie Prehistorie Jejím ostrovní poloha byla pro Indonésii odjakživa výhodou i nevýhodou. Podnebí bylo příznivé pro rozvoj zemědělství, ale zároveň kvůli odlehlosti nebyl možný dostatečný obchod a kontakt s jinými civilizacemi. Nejstarší fosílie Homo erectus, známého také jako "javský muž", naznačují, že Indonéské souostroví bylo obýváno již před 1,5 miliony let. Austronéské národy, které tvoří většinu dnešní populace, pravděpodobně původně pocházely z Tchaj-wanu a do Indonésie dorazily kolem roku 2000 př. n. l. Hinduistické a buddhistické království Od 7. století n. l. se rozvíjelo mocné námořní království Šrívidžaja, které s sebou přineslo hinduistické a buddhistické vlivy. Vnitrozemské Javě následně vzkvétaly zemědělská buddhistická dynastie Sailendra a hinduistická dynastie Mataram. Posledním významným neislámským královstvím bylo hinduistické království Majapahit, které vzkvétalo od konce 13. století a jeho vliv se rozšířil na velkou část Indonésie. Islám Nejstarší důkazy o islamizovaných obyvatelích Indonésie pocházejí ze 13. století ze severní Sumatry. Ostatní indonéské oblasti postupně přijímaly islám, který se do konce 16. století stal dominantním náboženstvím na Jávě a Sumatře. Většinou se islám překrýval a mísil se s existujícími kulturními a náboženskými vlivy. Evropská kolonizace Evropané, jako například Portugalci, začali do Indonésie přicházet od 16. století a snažili se monopolizovat zdroje vzácného muškátového oříšku, hřebíčku a pepře kubebového v Molukách. V roce 1602 založili Nizozemci Nizozemskou východoindickou společnost (Vereenigde Oostindische Compagnie neboli VOC) a do roku 1610 se stali dominantní evropskou mocností. Po bankrotu byla VOC v roce 1800 formálně rozpuštěna a nizozemská vláda zřídila Nizozemskou východní Indii pod svou kontrolou. Na počátku 20. století se nizozemská nadvláda rozšířila na současné hranice. Japonská okupace a indonéská nezávislost Japonská invaze a okupace v letech 1942–1945 během druhé světové války ukončila nizozemskou vládu a povzbudila dříve potlačované indonéské hnutí za nezávislost. Dva dny po kapitulaci Japonska v srpnu 1945 vyhlásil nacionalistický vůdce Sukarno nezávislost a stal se prezidentem. Nizozemsko se pokusilo obnovit svou vládu, ale hořký ozbrojený a diplomatický boj skončil v prosinci 1949, kdy Nizozemsko pod mezinárodním tlakem formálně uznalo indonéskou nezávislost. Po nezávislosti Pokus o puč v roce 1965 vedl k násilné antikomunistické čistce vedené armádou, při které bylo zabito přes půl milionu lidí. Generál Suharto politicky přehrál prezidenta Sukarna a v březnu 1968 se stal prezidentem. Jeho administrativa Nového řádu si získala přízeň Západu, jehož investice v Indonésii byly hlavním faktorem v následných třech desetiletích značného hospodářského růstu. Na konci 90. let však byla Indonésie zemí, kterou nejvíce zasáhla asijská finanční krize, která vedla k lidovým protestům a Suhartově rezignaci 21. května 1998. Reformní éra Éra Reformasi po Suhartově rezignaci vedla k posílení demokratických procesů, včetně programu regionální autonomie, odtržení Východního Timoru a první přímé prezidentské volby v roce 2004. Politická nestabilita, sociální nepokoje, korupce, přírodní katastrofy a terorismus zůstaly v 2000. letech problémy, ale ekonomika od roku 2007 vykazuje silné výsledky. Ačkoli vztahy mezi různými náboženskými a etnickými skupinami jsou z velké části harmonické, v některých oblastech zůstávají problémy s akutní sektářskou nespokojeností a násilím. Současná Indonésie Dnes je Indonésie rozmanitým a multikulturním národem s více než 270 miliony obyvatel. Země je známá svou přírodní krásou, bohatým kulturním dědictvím a významnými příspěvky ke světovému umění, hudbě a kuchyni. Je také jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik světa a významným hráčem v regionu jihovýchodní Asie.
Facebook Twitter