Makedonie Makedonie, někdy také Makedónie, bylo starověké království na periferii archaického a klasického Řecka, které se později стало dominantním státem helénského Řecka. Království bylo založeno a zpočátku vládla královská dynastie Argeadů, kterou následovaly dynastie Antipatridů a Antigonidů. Království, které bylo domovem starověkých Makedonců, bylo původně soustředěno v severovýchodní části řeckého poloostrova a hraničilo s Epeirem na jihozápadě, Illyrií na severozápadě, Paeonií na severu, Thrákií na východě a Thesálií na jihu. Před 4. stoletím př. n. l. bylo Makedonie malým královstvím mimo oblast ovládanou velkými městskými státy Athény, Sparta a Théby a na krátkou dobu bylo podřízené achaimenovské Persii. Za vlády argejského krále Filipa II. (359-336 př. n. l.) Makedonie podmanila pevninské Řecko a thráckou Odrysské království prostřednictvím výbojů a diplomacie. S reformovanou armádou obsahující falangy s kopím sarisa porazil Filip II. staré mocnosti Athén a Théb v bitvě u Chaironeie v roce 338 př. n. l. Filipův syn Alexandr Veliký, který vedl federaci řeckých států, dosáhl otcova cíle ovládnout celé Řecko, když zničil Théby po vzpouře města. Během Alexandrova následného výboje svrhl Achaimenovskou říši a dobyl territory, které se táhly až k řece Indus. Jeho Makedonská říše byla po krátkou dobu nejmocnější na světe - definitivní helénský stát, který zahájil přechod k nové éře starověké řecké civilizace. Řecké umění a literatura vzkvétaly v nově dobytých zemích a pokroky ve filozofii, inženýrství a vědě se šířily po celé říši i mimo ni. Obzvláště významné byly příspěvky Aristotela, Alexandrova učitele, jehož spisy se staly základem západní filozofie. Po Alexandrově smrti v roce 323 př. n. l., následných válkách diadochů a rozdělení Alexandrovy krátkodobě existující říše zůstala Makedonie řeckým kulturním a politickým centrem ve středomořské oblasti spolu s Ptolemaiovským Egyptem, Seleukovskou říší a Attalským královstvím. Důležitá města jako Pella, Pydna a Amfipole se zapojily do mocenských bojů o kontrolu nad teritoriem. Byla založena nová města, jako například Soluň uzurpátorem Kassandrem (pojmenovaná po jeho manželce Thessalonike z Makedonie). Úpadek Makedonie začal s Makedonskými válkami a vzestupem Říma jako vedoucí středomořské mocnosti. Na závěr Třetí makedonské války v roce 168 př. n. l. byla Makedonská monarchie svržena a nahrazena římskými klientskými státy. Krátkodobá obnova monarchie během Čtvrté makedonské války v letech 150-148 př. n. l. skončila zřízení římské provincie Makedonie. Makedonský králové, kteří vládli absolutní mocí a řídili státní zdroje jako zlato a stříbro, usnadnili těžební operace pro ražbu mincí, financování svých armád a za vlády Filipa II. i makedonského námořnictva. Na rozdiel od ostatných diadochských nástupnických štátov nebol v Makedónii prijatý cisársky kult podporovaný Alexandrom, avšak macedónski vládcovia predsa prijímali úlohy ako veľkňazi kráľovstva a poprední patróni domácich a medzinárodných kultov helenistického náboženstva. Moc macedónskych kráľov bola teoreticky obmedzená inštitúciou armády, zatiaľ čo niekoľko mestských štátov v macedónskom spoločenstve malo vysoký stupeň autonómie a dokonca malo demokratické vlády s ľudovými zhromaždeniami.
Facebook Twitter