Eforové ve staré Spartě
Eforové byli pětičlenná rada úředníků ve staré Spartě. Měli širokou škálu soudních, náboženských, zákonodárných a vojenských pravomocí a mohli ovlivňovat domácí i zahraniční záležitosti Sparty.
Slovo "efoři" (starořecky ἔφοροι éphoroi, množné číslo od ἔφορος éphoros) pochází ze starořeckého ἐπί epi, "na" nebo "nad", a δράω horaō, "vidět", tedy "ten, kdo dohlíží" nebo "dozorce".
Eforové byli radou pěti spartských mužů volených každoročně, kteří skládali přísahu měsíčně jménem státu. Sparští králové však přísahali sami za sebe. Eforové nemuseli poslouchat spartské krále a byli občany velmi uznáváni kvůli důležitosti svých pravomocí a kvůli posvátné roli, kterou získali při vykonávání svých funkcí.
Několik dalších řeckých městských států se spartským původem mělo také efory, jako například Taras nebo Kyréna.
Pravomoci eforů
Eforové měli širokou škálu pravomocí, včetně:
Soudní: Eforové byli nejvyšším soudem v Spartě a mohli soudit krále i obyčejné občany.
Náboženské: Eforové dohlíželi na náboženské obřady a festivaly.
Zákonodárné: Eforové mohli navrhovat a přijímat zákony.
Vojenské: Eforové velel spartské armádě a mohli vyhlašovat válku a uzavírat mír.
Význam eforů
Eforové byli jednou z nejdůležitějších institucí ve staré Spartě. Měli pravomoc kontrolovat krále a mohli ovlivňovat téměř všechny aspekty spartského života. Eforové byli také odpovědní za udržení spartského způsobu života, který kladl důraz na disciplínu, poslušnost a vojenskou zdatnost.
Zánik eforů
Eforové byli zrušeni v roce 227 př. n. l., když Sparta ztratila svou nezávislost a stala se součástí Achajské ligy.