Heraia (starořecky: Ἡραία) byla nejdůležitější město starověké Arkádie na Dolním Alfeiu. Leželo nedaleko hranic s Elidou a na hlavní silnici z Arkádie do Olympie. Jeho území se nazývalo Theatis nebo Heraiatis (Ἡραιᾶτις). Podle řeckých legend jej měl založit Theisoos, syn Lykaóna, a původně se jmenoval Sologorgus. Již v raném věku uzavřeli Theaiánci s Elejci smlouvu o vzájemné ochraně a podpoře na sto let; originál této smlouvy, vyrytý na bronzové desce ve staré peloponnéské abecdě, byl přivezen z Olympie a dnes je v Britském muzeu. Tato smlouva je datována přibližně do 50. olympiády, tj. do roku 580 př. n. l., neboť pocházela z dob, kdy Elejci měli nespornou nadvládu nad svrchovanými oblastmi Pisatis a Trifylie; Theaiánci si proto přáli využít jejich podpory. Heraia byla tehdy hlavní vesnicí mezi osmi dalšími, které ležely roztroušeny na březích Alfeia a jeho přítoků Ladonu a Ermantha; obyvatélé všech these oddělených vesnic však byly přestěhovány do Theai, kde založil město spartský král Kleombrotos I. nebo Kleonymos. Díky svému úzkému spojenu se Spartou si Theaiánci vysloužili hněv ostatních Arkadů, kteří roku 370 př. n. l. zpustošili jejich území. V pozdější době byla Theai součástí Achaejského svazu; a jelikož Elis byl jedním z hlavních měst Aitólského svazu, je Theai často zmiňována ve válkách mezi těmito dvěma mocnostmi. Potom byla v rukou Filipa V. Makedonského, ale byla navrácena Achaejcům. Theai zmiňuje Strabón jako jedno z hlavních měst Arkádie; ale když ji navštívil Pausanias, byla stále ještě poněkud významným místem. Pausanias popisuje její chrámy, posvátné háje, lesy myrtových a jiných stromů podél břehů Alfeia; mezi jejími chrámy zmiňuje dva zasvěcené Dionýsovi, jeden Panu a další Heru, z něhož zůstaly jen ruiny. Poloha Theai je určena podle její vzdálenosti od ústi Ladonu, která byla podle Pausania 15 stadií. Tentýž autor uvádí, že většina města ležela na mírně svažitém kopci a zbytek na březích Alfeia. Pozůstatky Theai jsou vidět na kopci západně od vesnice Agios Ioannis (sv. Jana), ohraničeném na obou stranách strží a svažujících se směrem k řece. Tyto ruiny se táhnou podél vrcholu kopce a svahu k řece; jsou však nepatrné a většinou byly odstraněny kvůli úrodnosti půdy. Víno z Theai bylo ve starověku proslulé a říkalo se, že ženu rozpaluje. Theai byla z několika důvodů výhodně položena. Její území bylo úrodné a leželo na hlavní silnici z Olympie do vnitra Arkádie. Ze severu Arkádie vedla do údolí Alfeia nedaleko Theai silnice; a do Theatis vedly dvě silnice, одна z Megalopolie a druhá z Messénie a Figalie, která se k první připojovala blízko města. U Theai byl přes Alfei most, který Filip obnovil roku 219 př. n. l. Theatis byla od Pisatis oddělena řekou Ermanthus a od území Megalopolie řekou Buphagus. Slavná Tabula Peutingeriana ukazují systém silnic spojujících Theai se starověkou Olympií, Melanaemi a Megalopolí. Nacházela se na řece Alfeios nedaleko Agios Ioannis, pár mil jihozápadně od moderní vesnice Loutra Iraias, v obci Gortynia v západním Peloponésu v řeckém. Moderní obec Iraia je po ní pojmenována.
Facebook Twitter