Bitva u Maratonu Bitva u Maratonu se odehrála v roce 490 př. n. l. během první perské invaze do Řecka. Bojovalo se mezi občany Athén, jimž pomáhala Plataja, a perskou armádou pod velením Datia a Artaferna. Bitva byla vyvrcholením prvního pokusu Persie pod králem Dareiem I. podmanit si Řecko. Řecká armáda způsobila početnější perské armádě drtivou porážku, což znamenalo bod obratu v řecko-perských válkách. První perská invaze byla reakcí na aténské zapojení do iónského povstání, kdy Athény a Eretria vyslaly síly na podporu měst v Iónii v jejich pokusu svrhnout perskou nadvládu. Athéňané a Eretrijci se zmocnili a vypálili Sardes, ale pak byli nuceni ustoupit s těžkými ztrátami. V reakci na tento nájezd Dareios přísahal, že vypálí Athény a Eretrii. Podle Herodota si Dareios nechal přinést luk a vystřelil šíp "směrem vzhůru k nebi" a řekl: "Zeusi, kéž mi bude dopřáno pomstít se Athéňanům!" Herodotos dále píše, že Dareios pověřil jednoho ze svých služebníků, aby řekl "Pane, vzpomeň si na Athéňany" třikrát před večeří každý den. V době bitvy byly Sparta a Athény dvěma největšími městskými státy v Řecku. Jakmile bylo iónské povstání definitivně potlačeno perským vítězstvím v bitvě u Ladé v roce 494 př. n. l., začal Dareios plánovat podmanění Řecka. V roce 490 př. n. l. vyslal námořní údernou skupinu pod velením Datia a Artaferna přes Egejské moře, aby podmanil Kyklady a poté provedl trestné útoky na Athény a Eretrii. Po úspěšné kampani v Egejském moři se Peršané dostali v polovině léta do Euboie a pokračovali v obléhání a dobytí Eretrie. Perská armáda pak vyplula do Attiky a přistála v zátoce poblíž města Marathon. Athénané, ke kterým se připojila malá síla z Plataje, pochodovali k Marathonu a podařilo se jim zablokovat dva východy z maratonské roviny. Athéňané také poslali zprávu Sparťanům a žádali je o podporu. Když poslíček dorazil do Sparty, Sparťané se účastnili náboženského svátku a to uvedli jako důvod, proč nepřišli Athéňanům na pomoc. Athénané a jejich spojenci si pro bitvu vybrali místo s bažinami a hornatým terénem, který zabránil perské jízdě v připojení k perské pěchotě. Miltiadés, aténský generál, nařídil všeobecný útok na perské síly, které byly tvořeny především z oddílů střelců. Posílil svá křídla a vylákal nejlepší perské bojovníky do svého středu. Vnitřně kroužící křídla obklíčila Peršany a zahnala je na útěk. Perská armáda se v panice rozběhla směrem ke svým lodím a velké množství jich bylo pobito. Porážka u Maratonu znamenala konec první perské invaze do Řecka a perské síly se stáhly do Asie. Dareios pak začal shromažďovat obrovskou novou armádu, s níž zamýšlel Řecko zcela podmanit; v roce 486 př. n. l. se však jeho egyptští poddaní vzbouřili, což na neurčito odložilo jakoukoli řeckou výpravu. Po Dareiově smrti jeho syn Xerxés I. obnovil přípravy na druhou invazi do Řecka, která nakonec začala v roce 480 př. n. l. Bitva u Maratonu byla mezníkem v řecko-perských válkách a ukázala Řekům, že Peršany lze porazit; konečné řecké vítězství v těchto válkách lze považovat za počátek Maratonu. Bitva také ukázala Řekům, že jsou schopni vyhrávat bitvy bez Sparťanů, protože Sparta byla považována za hlavní vojenskou sílu v Řecku. Toto vítězství drtivě vybojovali Athéňané a Marathon zvýšil jejich vážnost mezi Řeky. Následujících dvě stě let znamenalo vzestup klasické řecké civilizace, která měla trvalý vliv na západní společnost, a proto je bitva u Maratonu často považována za klíčový okamžik ve středomořské a evropské historii a dodnes se často oslavuje.
Facebook Twitter