Druhá perská invaze do Řek
Část řecko-perských válek
Datum 480–479 př. n. l.
Místo Řecko
Výsledek Řecké vít*
Bojující
Sparta
Ostatní řecké městské státy
Achaimenovská říše
Velitelé a vůdci
Themistoklés
Pausaniás
Leónidas I. †
Leótychidás II.
Eurybiadés
Aristeidés
Xerxés I.
Mardonios †
Artemisia I. z Kari
Hydarnés
Pozemní síly:
10 000 Sparťanů
9 000 Athéňanů
5 000 Korinťanů
2 000 Thespijců
1 000 Fókejců
30 000 Řeků z dalších městských států, včetně Arkádie, Éginy, Eretrie a Platají
Mořské síly:
400 triér
6 000 mariňáků
68 000 veslařů
Celkem: 125 000 mužů, 400 lodí
Pozemní síly:
15 000–25 000 (odhad 1)
40 000 (odhad 2)
80 000–100 000 vojáků nebo méně (moderní odhady)
Mořské síly:
600 (odhad 3) – 1 200 lodí (moderní odhady)
Celkem: 200 000 (odhad 3), 300 000–500 000 (odhad 4 a 5), 5 283 220 (jiné zdroje)
Řecko-perské války
Iónské povstání
První perská invaze do Řek
Druhá perská invaze do Řek
Řecký protiútok
Války Délského spolku
Druhá perská invaze do Řek
Thermopyly
Artemision
Salamina
Plataje
Mykalé
Druhá perská invaze do Řek (480–479 př. n. l.) proběhla během řecko-perských válek, kdy se král Xerxés I. snažil podmanit celé Řecko. Invaze byla přímou, i když opožděnou odpovědí na porážku první perské invaze do Řek (492–490 př. n. l.) v bitvě u Marathonu, která ukončila pokusy Dareia I. podrobit si Řecko. Po Dareiově smrti strávil jeho syn Xerxés několik let plánováním druhé invaze, shromáždil obrovskou armádu a námořnictvo.
Řecký odpor vedli Athéňan a Sparťan. K „spojenecké“ akci se připojilo asi desetina řeckých městských států; mnoho z nich zůstalo neutrálních nebo se Xerxu podřídilo. Invaze začala na jaře 480 př. n. l., kdy perská armáda překročila Hellespontos a postupovala přes Thrákii a Makedonii do Řek. Perský postup byl zablokován v soutěsce Thermopyly malými spojeneckými silami pod vedením spartského Leonida I. Současně byla perská flotila blokována spojeneckou flotilou v úžině Artemision. V proslulé bitvě u Thermopyl zadržela spojenecká armáda perskou armádu tři dny, než byla obejita přes horskou stezku a spojenecký zadní voj byl zničen. Spojenecká flotila také odolala dvěma d*
útoků u Artemisia, ale když se k nim donesla zpráva o katastrofě u Thermopyl, ustoupili na Salaminu.
Po Thermopylách padlo do rukou perské armády celé Střední Řecko, Fótida, Bojótie a Attika, která byla dobyta a vypálena. Spojenecká armáda však opevnila úzký Isthmos Korinthu a ochránila Peloponés před perským dobytím. Obě strany se tak snažily o rozhodující vít, které by mohlo zásadně změnit další vývoj války. Athéský vojevůdce Themistoklés dokázal vylákat perské námořnictvo do úzké Salamin úžiny, kde se obrovské množství perských lodí dostalo do chaosu a bylo poraženo spojeneckou flotilou. Spojenecké vít u Salamíny vedlo k rychlému ukončení invaze a Xerxés, který se obával, že uvízne v Evropě, se stáhl do Asie a nechal svého generála Mardonia, aby dokoncil dobytí s el*
armády.
Následné jaro shromáždili Řek největší hoplítovou armádu v dějinách a vydali se na sever od Isthmu, aby se postavili Mardonimu. V bitvě u Platají znovu prokázala řecká pěchota svou převahu a způsobila Peršanům těžkou porážku, při níž byl zabit i Mardonios. Ten sam den zčila spojenecká flotila u Mykalé zbytky perského námořnictva. Touto dvojí porážkou byla invaze ukončena a perská moc v Egejm moři byla oslabena. Řekové nyní přešli do ofenzívy a nakonec vyhnali Peršany z Evropy, egejkých ostrov a Iónie, než válka definitivně skončila v roce 449 př. n. l. Kalliovým mírem.