Seleukos I. Nikátor, pán Asie, král králů Persie Nikátor Portrét Seleuka I. Nikátora, římské umělecké dílo z císařské éry vytvořené v syrské dílně podle helénského modelu. Basileus Seleukovské říše Vláda 305 - září 281 př. n. l. Předchůdce Alexandr IV. Nástupce Antiochos I. Sótér (spoluvládce od r. 292 př. n. l.) Narozen kolem 358 př. n. l. Europus, Makedonie (dnešní Evropos, Řecko) Zemřel v září 281 př. n. l. (ve věku kolem 77 let) Lysimacheia, Thrákie (dnešní Kavakköy, Çanakkale, Turecko) Manželka Apama Stratonike Potomci Antiochos I. Sótér Achaios Phila Dynastie Seleukovská Otec Antiochos Matka Laodika Seleukos I. Nikátor (řecky Σέλευκος Νικάτωρ, Séleukos Nikátōr, v attickém řeckém výslovnosti: [sé.leu̯.kos ni.ká.to:r], doslova "Vítěz") byl makedonský generál, důstojník a nástupce Alexandra Velikého, který založil stejnojmennou Seleukovskou říši vedenou Seleukovskou dynastií. Seleukos, zpočátku vedlejší hráč v mocenských bojích po Alexandrově smrti, se stal úplným vládcem Malé Asie, Sýrie, Mezopotámie a Íránské plošiny a přijal titul basileus (císař). Seleukovská říše byla jednou z hlavních mocností helénistického světa, dokud nebyla v pozdním druhém a počátkem prvního století př. n. l. překonána Římskou republikou a Parthskou říší. Když Seleukos sloužil pod Alexandrem, byl velitelem Hypaspistai neboli Stříbrných štítů, elitní makedonské pěchotní jednotky. Po Alexandrově smrti v červnu 323 př. n. l. Seleukos zpočátku podporoval Perdikka, regenta Alexandrovy říše, a byl jmenován velitelem společníků a chiliarchou při rozdělení Babylonu v roce 323 př. n. l. Po vypuknutí válek Diadochů v roce 322 př. n. l. však Perdikkovy vojenské neúspěchy proti Ptolemaiovi v Egyptě vedly ke vzpouře jeho vojsk v Pelusiu. Perdikkas byl zrazen a zavražděn v komplotu Seleuka, Peithona a Antigena v Pelusiu někdy v roce 321 nebo 320 př. n. l. Při rozdělení Triparadisu v roce 321 př. n. l. byl Seleukos jmenován satrapou Babylónu pod novým regentem Antipatrem. Ale téměř okamžitě se války mezi Diadochy obnovily a jeden z nejmocnějších Diadochů, Antigonos, donutil Seleuka uprchnout z Babylónu. Seleukos se do Babylónu vrátil až v roce 312 př. n. l. s podporou Ptolemaia. Od roku 312 př. n. l. Seleukos nemilosrdně rozšiřoval své panství a nakonec dobyl perské a médské země. Seleukos vládl nejen Babylónii, ale celé východní části Alexandrovy říše. Seleukos dále vznesl nárok na bývalé satrapie v Gandháře a východní Indii. Tyto ambice však napadl Čandragupta Maurja, což vedlo k seleukovsko-maurjské válce (305-303 př. n. l.). Konflikt byl nakonec vyřešen smlouvou, která vedla k anexi východních satrapií Maurjou. Navíc bylo uzavřeno manželské spojenectví, přičemž Čandragupta se oženil s dcerou Seleuka, podle Strabóna a Appiana. Seleukovská říše navíc získala značnou vojenskou sílu 500 válečných slonů s mahuty, kteří sehráli rozhodující roli proti Antigonovi v bitvě u Ipsu v roce 301 př. n. l. V roce 281 př. n. l. také porazil Lysimacha v bitvě u Korupedia a přidal ke své říši Malou Asii. Seleukova vítězství proti Antigonovi a Lysimachovi zanechala seleukovskou dynastii prakticky bez odporu mezi Diadochy. Seleukos však také doufal, že získá kontrolu nad Lysimachovými evropskými územími, především Thrákií a samotnou Makedonií. Ale po svém příjezdu do Thrákie v roce 281 př. n. l. byl Seleukos zavražděn Ptolemaiem Keraunusem, který se uchýlil na seleukovský dvůr se svou sestrou Lysandrou. Zavraždění Seleuka zničilo seleukovské vyhlídky v Thrákii a Makedonii a otevřelo Ptolemaiovi Keraunovi cestu k získání velké části bývalé Lysimachovy moci v Makedonii. Seleuka vystřídal jeho syn Antiochos I. jako vládce Seleukovské říše. Seleukos založil během své vlády řadu nových měst, včetně Antiochie (300 př. n. l.), Edessy a Seleukie na Tigridu (kolem 305 př. n. l.), což byl základ, který nakonec vylidnil Babylón.
Facebook Twitter