Itálie
Itálie (latinsky)
Římská říše v největším rozsahu kolem roku 117 n. l., Itálie je vyznačena červeně a provincie růžově.
Hlavní město: Řím: plnoprávné do dob Diokleciánových, od té doby většinou pouze de iure.
Mediolanum a Ravenna: císařská sídla; de facto hlavní města v pozdním císařství (celé říše nebo pouze její západní části)
Běžné jazyky
latina
Náboženství
římské polyteismus, později nikajsko-chalcedonské křesťanství
Vláda
smíšená ústava
Legislativa
Senát a lid římský
Historická éra
klasická antika, pozdní antika
Populace
1 n. l.: odhady se liší od 4 do 10 milionů (asi 1 milion v Římě)
Kód ISO 3166
IT
Předchůdce
Archaická Itálie
Nástupce
Italské království pod Odoakrem
Součást série o historii Itálie
Raná pravěká Itálie
Nuraghská civilizace (18. - 3. stol. př. n. l.)
Etruská civilizace (12. - 6. stol. př. n. l.)
Magna Graecia (8. - 3. stol. př. n. l.)
Starověký Řím
Království (753 - 509 př. n. l.)
Republika (509 - 27 př. n. l.)
Římská expanze v Itálii
Římská Itálie
Populares a Optimates
Císařství (27 př. n. l. - 286 n. l.)
Západořímská říše (286 - 476 n. l.)
Pretoriánská prefektura Itálie
Románsko-barbarská království
Odoaker (476 - 493)
Ostrogóti (493 - 553)
Vandalové (435 - 534)
Langobardi (nezávislí) (565 - 774)
Langobardi (pod franskou nadvládou) (774 - 885)
Frankové (jako součást Karolínské říše) (885 - 961)
Germáni (jako součást Svaté říše římské) (961 - 1801)
Středověká Itálie ve středověku
Byzantské znovudobytí Itálie (6. - 8. stol.)
Islám a Normané v jižní Itálii
Námořní republiky a italské městské státy
Guelfové a ghibellini
Raný novověk
Italská renesance (14. - 16. stol.)
Italské války (1494 - 1559)
Katolická obnova (1545 - 1648)
Polovina 16. stol. - začátek 19. stol.
Napoleonská Itálie (1801 - 1814)
Republika
Království
Risorgimento (1815 - 1871)
Mladá Itálie
Moderní
Monarchie (1861 - 1946)
Koloniální říše (1882 - 1960)
Itálie v první světové válce (1914 - 1918)
Fašismus (1922 - 1943)
Itálie v druhé světové válce (1940 - 1945)
Italská fašistická sociální republika, partyzáni a italská občanská válka (1943 - 1945)
Republika (1946 - současnost)
Olověné roky (70. - 80. léta)
Maxi Trial (1986 - 1992)
Mani pulite (1992 - 2001)
Velká recese (2007 - 2009)
Evropská migrační krize (2014 - 2016)
Pandemie COVID-19 (2020 - současnost)
Podle tématu
Občanství
Měna a mince
Ekonomika
Móda
Vlajky
Genetika
Historické státy
Judaismus
LGBT
Armáda
Hudba
Jméno
Poštovné
Železnice
Itálie (italsky i latinsky), také známá jako Římská Itálie, byla domovem starověkých Římanů. Podle římské mytologie byla Itálie rodovou domovinou slíbenou Jupiterem Aeneovi z Tróje a jeho potomkům Romulovi a Removi, kteří byli zakladateli Říma. Kromě legendárních příběhů byl Řím italským městským státem, který změnil svou formu vlády z království na republiku a poté rostl v kontextu poloostrova ovládaného Galy, Ligury, Benáty, Kamuny a Histry na severu, Etrusky, Latiny, Falisky, Picenty a Umbry (jako Sabinové) ve středu a Iapygskými kmeny (jako Messapiové), Oskanskými kmeny (jako Samnité) a řeckými koloniemi na jihu. Konsolidace Itálie do jednoho celku nastala během římské expanze na poloostrově, kdy Řím vytvořil trvalé spojení s většinou místních kmenů a měst. Síla italské konfederace byla rozhodujícím faktorem ve vzestupu Říma, počínaje punskými a makedonskými válkami mezi 3. a 2. stoletím př. n. l. Jak byly římské provincie zřizovány po celém Středomoří, Itálie si zachovala zvláštní status, který z ní učinil dominu provinciarum ("vládce provincií"), a - zejména ve vztahu k prvním stoletím císařské stability - rectrix mundi ("guvernér světa") a omnium terrarum parens ("rodič všech zemí"). Takový status znamenal, že v Itálii v době míru vykonávali římské úřady také imperium domi (policejní moc) jako alternativu k imperium militiae (vojenské moci). Obyvatelé Itálie měli latinská práva i náboženská a finanční privilegia. Období mezi koncem 2. století př. n. l. a 1. století př. n. l. bylo turbulentní, začínalo otrockými válkami, pokračovalo odporem aristokratické elity vůči populistickým reformátorům a vedlo k sociální válce ve střední Itálii. Římské občanství však bylo uznáno zbytku Italů na konci konfliktu a poté rozšířeno na Předalpskou Galii, když se Julius Caesar stal římským diktátorem. V kontextu přechodu od republiky k principátu Itálie přísahala věrnost Octavianu Augustovi a poté byla organizována do jedenácti regionů od Alp po Jónské moře s více než dvěma staletími stability poté. Několik císařů v tomto období dosáhlo pozoruhodných úspěchů: Claudius začlenil Británii do Římské říše, Vespasianus potlačil velké židovské povstání a reformoval finanční systém, Traianus dobyl Dácii a porazil Parthy a Marcus Aurelius ztělesňoval ideál filozofa krále. Krize třetího století zasáhla Itálii obzvláště tvrdě, ale Římská říše dokázala přežít a dobýt zpět odtržené regiony. V roce 286 n. l. přestěhoval císař Dioklecián císařské sídlo spojené se západními provinciemi (pozdější Západořímská říše) z Říma do Mediolanu. Mezitím byly Diokleciánem v roce 292 n. l. připojeny k Itálii ostrovy Korsika, Sardinie, Sicílie a Malta a italská města jako Mediolanum a Ravenna sloužila jako faktické hlavní města Západu. Biskup Říma postupně získával na významu od vlády Konstantina a byl mu dán náboženský primát ediktem Soluňským za Theodosia I. Itálii několikrát napadly putující germánské národy a dostala se pod kontrolu Odoakra, když byl v roce 476 n. l. sesazen Romulus Augustus. Od té doby nebyla v Itálii jako celku zřízena žádná jediná autorita, s výjimkou krátkého období, kdy Byzantská říše Itálii dobyla zpět. Dokonce i moderní Italská republika zahrnuje pouze většinu italského regionu, s výjimkou Korsiky a některých dalších oblastí.