Doris (řecky: ἡ Δωρίς) je malý hornatý region ve starověkém Řecku, který sousedí s Aitolií, jižní Thesálií, Ozolskou Lokridou a Fokidou. Je to původní domov Dórských Řeků. Leží mezi horami Oita a Parnas a tvoří ji údolí řeky Pindos (Πίνδος), přítoku Kefisu, do kterého se vlévá nedaleko od pramenů druhého jmenovaného. Pindos se dnes nazývá Apostoliá. Toto údolí je otevřené směrem k Fokidě, ale leží výše než údolí Kefisu a zvedá se nad města Drymaia, Tithronium a Amphicaea, která jsou posledními městy ve Fokidě.
Dórská tetrapolis
Doris se dělí na čtyři okresy, které tvoří Dórskou tetrapolis:
Krannon (Κράννων): Hlavní město Doris, které se nachází v údolí Pindosu.
Kytinion (Κυτίνιον): Město na západním svahu hory Oita.
Boion (Βοῖον): Město na východním svahu hory Parnas.
Erineos (Ἐρινεός): Město na severním svahu hory Parnas.
Dialekty
Dórský dialekt, kterým se mluvilo v Doris, se lišil od ostatních dórských dialektů tím, že si zachoval některé archaické rysy, které se v jiných dialektech ztratily. Mezi tyto rysy patří:
Používání písmene "α" místo "η" v některých slovech
Zachování původního "σ" v některých slovech
Používání dvojhlásky "ωι" místo "ου" v některých slovech
Historie
Doris byla původně obývána Ainiany, kteří byli vytlačeni Dóry během dórské invaze v 12. století př. n. l. Dórové si Doris podmanili a založili tam svou vlastní tetrapolis.
V klasickém období byla Doris relativně nevýznamná oblast. Byla členem Delfské amfiktyonie, ale jinak se do dějin příliš nezapojila.
V helénistickém období se Doris stala součástí Aitólského spolku. Po římském dobytí Řecka v roce 146 př. n. l. se Doris stala součástí provincie Achaia.
Odkaz
Doris je důležitá oblast pro studium dórské historie a kultury. Zachovala si mnoho archaických rysů, které se v jiných dórských dialektech ztratily. Doris je také důležitá pro pochopení dórské invaze, která měla významný dopad na vývoj starověkého Řecka.