Tyran (z řeckého τύραννος (túrannos) „absolutní vládce“) je v moderní angličtině označení pro absolutního vládce, který není omezen zákonem, nebo pro toho, kdo si uzurpoval suverenitu legitimního vládce. Tyrani jsou často líčeni jako krutí a svá postavení mohou bránit uchýlením se k represivním prostředkům. Původní řecký termín označoval absolutního vládce, který se dostal k moci bez ústavního práva, ale toto slovo mělo v archaickém a raně klasickém období neutrální konotaci. Řecký filozof Platón však považoval tyrannos za negativní slovo a vzhledem k rozhodujícímu vlivu filozofie na politiku považoval tyranii za „čtvrtou a nejhorší poruchu státu“. Tyranům chybí „právě ta schopnost, která je nástrojem soudu“ – rozum. Tyran je zotročen, protože nejlepší část jeho bytosti (rozum) je zotročena, a podobně je zotročen i tyranský stát, protože i jemu chybí rozum a řád. Filozofové Platón a Aristoteles definovali tyrana jako osobu, která vládne bez zákona a používá extrémní a kruté metody jak proti vlastním lidem, tak i proti ostatním. Encyklopedie definovala tento termín jako uzurpátora svrchované moci, který „ze svých poddaných dělá oběti svých vášní a nespravedlivých tužeb, které nahrazují zákony“. V pozdním pátém a čtvrtém století př. n. l. se objevil nový typ tyrana, který měl podporu armády – konkrétně na Sicílii. Obvinění z tyranie lze uplatnit na různé typy vlád: na vládu jednoho jednotlivce (v autokracii), na vládu menšiny (v oligarchii, tyranii menšiny) a na vládu většiny (v demokracii, tyranii většiny).
Facebook Twitter