Rozum je schopnost vědomě aplikovat logiku vyvozováním závěrů z nových nebo existujících informací s cílem hledání pravdy. Je spojován s takovými charakteristicky lidskými činnostmi jako je filozofie, náboženství, věda, jazyk, matematika a umění a je obecně považován za rozlišovací schopnost vlastněnou lidmi. Rozum se někdy označuje jako racionalita. Úvaha zahrnuje použití víceméně racionálních procesů myšlení a poznání k extrapolaci z existujících znalostí za účelem generování nových znalostí a zahrnuje použití intelektu. Oblast logiky zkoumá způsoby, jakými mohou lidé používat formální úvahy k vytváření logicky validních argumentů a pravdivých závěrů. Úvahu lze rozdělit do forem logické úvahy, jako je deduktivní uvažování, induktivní uvažování a abduktivní uvažování. Aristotelés rozlišoval mezi logickou diskurzivní úvahou (rozum vlastním) a intuitivní úvahou, : VI.7, ve kterém proces uvažování prostřednictvím intuice – ať už je jakkoli validní – může směřovat k osobnímu a subjektivně neprůhlednému. V některých sociálních a politických prostředích se logické a intuitivní způsoby uvažování mohou střetávat, zatímco v jiných kontextech jsou intuice a formální rozum považovány za doplňující se, spíše než protivné. Například v matematice je intuice často nezbytná pro tvůrčí procesy spojené s dosažením formálního důkazu, což je nepochybně nejobtížější z úkolů formální úvahy. Úvaha, stejně jako návyk nebo intuice, je jedním ze způsobů, kterými myšlení přechází od jedné myšlenky k související myšlence. Například úvaha je prostředkem, kterým racionální jedinci chápou význam smyslových informací z jejich prostředí, nebo konceptualizují abstraktní dichotomie, jako je příčina a následek, pravda a nepravda nebo dobro a zlo. Úvaha, jako součást výkonného rozhodování, je také úzce spojena se schopností sebevědomě se měnit z hlediska cílů, přesvědčení, postojů, tradic a institucí, a proto se schopností svobody a sebeurčení. Na rozdíl od použití „rozumu“ jako abstraktního podstatného jména je důvod úvahou, která buď vysvětluje, nebo ospravedlňuje události, jevy nebo chování. Důvody ospravedlňují rozhodnutí, důvody podporují vysvětlení přírodních jevů a důvody lze uvést k vysvětlení činů (chování) jednotlivců. Slova jsou spojena tímto způsobem: Používat rozum nebo uvažování znamená poskytovat dobré důvody. Například při hodnocení morálního rozhodnutí „morálka je přinejmenším snahou řídit své chování rozumem – tedy dělat to, k čemu jsou nejlepší důvody – a přitom dávat stejný [a nestranný] význam zájmům všech těch, kterých se to týká co člověk dělá.“ Psychologové a kognitivní vědci se pokusili studovat a vysvětlit, jak lidé uvažují, např. jaké kognitivní a neuronální procesy jsou zapojeny a jak kulturní faktory ovlivňují závěry, které lidé vyvozují. Oblast automatizovaného uvažování zkoumá, jak může být uvažování modelováno výpočetně nebo ne. Psychologové zvířat zvažují otázku, zda mohou jiná zvířata než lidé uvažovat.
Facebook Twitter