Milet Milet byl starověké řecké město na západním pobřeží Anatolie, poblíž ústí řeky Maiandros ve starověké Iónii. Jeho ruiny se nacházejí poblíž moderní vesnice Balat v provincii Aydın v Turecku. Před perskou nadvládou, která začala v 6. století př. n. l., byl Milet považován za jedno z největších a nejbohatších řeckých měst. Důkazy o prvním osídlení na místě byly učiněny nepřístupnými vzestupem hladiny moře a usazováním sedimentů z Maiandru. První dostupné důkazy jsou z neolitu. V rané a střední době bronzové se osídlení dostalo pod minojský vliv. Zaznamenaná historie v Miletu začíná záznamy Chetitské říše a mykénskými záznamy z Pylu a Knossu v pozdní době bronzové. Milet byl mykénskou pevností na pobřeží Malé Asie od cca. 1450 až 1100 př. n. l. Ve 13. století př. n. l. přišli mluvčí luvijštiny z jižní střední Anatolie, kteří si říkali Kárové. Později v tomto století přišli další Řekové. Město se tehdy vzbouřilo proti Chetitské říši. Po pádu této říše bylo město zničeno ve 12. století př. n. l. a od cca. 1000 př. n. l. bylo rozsáhle osídleno iónskými Řeky. Legenda nabízí iónskou událost založení sponzorovanou zakladatelem jménem Neleus z Peloponésu. Řecký temný věk byl dobou iónského osídlení a konsolidace ve svazku zvaném Iónská liga. Archaické období Řecka začalo náhlým a brilantním zábleskem umění a filozofie na pobřeží Anatolie. V 6. století př. n. l. byl Milet místem původu řecké filozofické (a vědecké) tradice, kdy Thalés, následovaný Anaximandrem a Anaximenem (známými kolektivně moderním učencům jako miletská škola), začali spekulovat o materiálním složení světa a navrhovat spekulativní naturalistické (na rozdíl od tradičních, nadpřirozených) vysvětlení pro různé přírodní jevy.
Facebook Twitter