Eklésia neboli ekklesia (řecky: ἐκκλησία) bylo shromáždění občanů ve starověké řecké městském státě Sparta. Na rozdíl od svého slavnějšího protějšku v Aténách mělo spartanské shromáždění omezené pravomoci, protože nediskutovalo; občané mohli pouze hlasovat pro nebo proti návrhům. V předválečné literatuře se shromáždění často nazývalo apella (řecky: Ἀπέλλα), ale toto slovo se vztahuje k Apóllónovu svátku, Apellai, během kterého se původně ekklesia scházela. Ekklesia byla jednou z klíčových institucí spartanské ústavy. Bylo to jediné těleso, které mělo moc přijímat zákony, vyhlašovat válku a volit úředníky. Ekklesia se scházela každý měsíc v plné síle na kopci, který se jmenoval Amyclaeum. Shromáždění předsedal král, který mohl předložit návrhy k hlasování. Občané mohli také předložit návrhy, ale museli je nejprve předložit gerousii, radě starších, která návrhy přezkoumala a doporučila, zda je předložit ekklesii. Ekklesia hlasovala o návrzích zvednutím rukou. Pro přijetí návrhu byla nutná většina hlasů. Ekklesia také volila úředníky, jako byli králové, eforové a členové gerousie. Ekklesia byla důležitou součástí spartanské vlády. Bylo to jediné těleso, které mělo moc přijímat zákony a vyhlašovat válku. Ekklesia také volila úředníky, kteří měli na starosti každodenní správu města. Ekklesia však měla také svá omezení. Shromáždění nemohlo diskutovat o návrzích a občané mohli pouze hlasovat pro nebo proti. To znamenalo, že ekklesia nebyla schopna vést skutečnou debatu o politických otázkách. Ekklesia také neměla moc kontrolovat úředníky. Úředníci byli voleni na dobu jednoho roku a po uplynutí této doby nebyli za své činy odpovědni. To znamenalo, že ekklesia nemohla úředníky odvolat z funkce, pokud se dopustili pochybení. Navzdory svým omezením byla ekklesia důležitou součástí spartanské vlády. Bylo to jediné těleso, které mělo moc přijímat zákony a vyhlašovat válku. Ekklesia také volila úředníky, kteří měli na starosti každodenní správu města.
Facebook Twitter