Vojenská povaha mykénského Řek Mykénské Řecko (cca 1600-1100 př. n. l.) v době pozdní bronzové bylo evidentně vojenské povahy, což dokládají četné objevené zbraně a vyobrazení bitev v soudobém umění, stejně jako dochované záznamy v lineárním písmu B. Mykéňanům šlo o rozvoj vojenské infrastruktury s vojenskou produkcí a dohledem přímo z palácových center. Tento vojenský ethos inspiroval pozdější řeckou tradici, a zejména Homérovy eposy, které se zaměřují na hrdinskou povahu mykénské elity. Řecko v době pozdní bronzové bylo rozděleno na řadu opevněných sídlišt, z nichž nejdůležitější byly Mykény, jimž vděčí kultura této doby za své jméno, dále Tiryns, Pýlos a Théby. Od 15. století př. n. l. se mykénská moc začala rozšiřovat směrem k Egejskému moři, anatolskému pobřeží a Kypru. Mykénské armády měly několik společných rysů s jinými současnými mocnostmi pozdní doby bronzové: zpočátku byly založeny na těžké pěchotě s kopími, velkými štíty a v některých případech brněním. Ve 13. století př. n. l. prošly mykénské oddíly transformací ve výcviku a výzbroji, staly se více uniformními a flexibilními a jejich zbraně se staly menšími alehčími. Některými reprezentativními typy mykénského brnění/zbraní byly přilba s kančími kly a štít "s osmičkami". Většina rysů pozdějšího hoplitského brnění v klasickém Řecku byla v té době už známa.
Facebook Twitter