Zenón z Eleje Zenón z Eleje (asi 490–430 př. n. l.) byl předsokratovský řecký filozof. Byl žákem Parmenida a jedním z eleatů. Narodil se v Eleji a obhajoval učení svého učitele o monismu, myšlenku, že existuje pouze jedna jediná entita, která tvoří veškerou realitu. Odmítal existenci prostoru, času a pohybu. Aby tato tvrzení vyvrátil, vytvořil řadu paradoxů, které mají ukázat, proč jsou tyto pojmy nemožné. Ačkoli se jeho původní spisy nedochovaly, pozdější popisy od Platóna, Aristotela, Diogena Laertia a Simplikia z Kilikie umožnily studium jeho myšlenek. Zenónovy argumenty jsou rozděleny do dvou různých typů: jeho argumenty proti pluralitě, tedy existenci více objektů, a jeho argumenty proti pohybu. Ty proti pluralitě naznačují, že aby cokoli existovalo, musí být nekonečně dělitelné, což znamená, že by nutně mělo nekonečnou hmotnost a zároveň žádnou hmotnost. Ty proti pohybu se dovolávají myšlenky, že vzdálenost musí být nekonečně dělitelná, což znamená, že by bylo potřeba nekonečně mnoho kroků, aby se překonala jakákoli vzdálenost. Zenónova filozofie je dodnes předmětem diskusí a filozofové se neshodli na řešení jeho paradoxů. Jeho paradoxy ovlivnily filozofii a matematiku jak ve starověku, tak v moderní době. Mnoho jeho myšlenek bylo zpochybněno moderním vývojem ve fyzice a matematice, jako je atomová teorie, matematické limity a teorie množin.
Facebook Twitter