Starověká řecká astronomie je astronomie zapsaná v řečtině během klasického starověku. Řecká astronomie zahrnuje starověkou řeckou, helénistickou, řecko-římskou a pozdně antickou éru. Není geograficky omezena pouze na Řecko nebo na etnické Řeky, protože řečtina se stala jazykem vzdělanosti v celém helénistickém světě po dobytích Alexandra Velikého. Tato fáze řecké astronomie je také známá jako helénistická astronomie, zatímco předhelénistická fáze je známá jako klasická řecká astronomie. Během helénistického a římského období mnoho řeckých a neřeckých astronomů pracujících v řecké tradici studovalo v Muzeu a knihovně v Alexandrii v Ptolemaiovském Egyptě. Vývoj astronomie řeckými a zejména helénistickými astronomy je považován za významnou fázi v dějinách astronomie. Řecká astronomie se vyznačuje hledáním geometrického modelu pro nebeské jevy. Většina názvů hvězd, planet a souhvězdí severní polokoule pochází z terminologie řecké astronomie, která je však odvozena z empirických znalostí babylónské astronomie, charakterizované formulací teoretického modelu pomocí algebraických a číselných vztahů a v menší míře z egyptské astronomie. V pozdějších obdobích byly starověké řecké astronomické práce přeloženy a zveřejněny v jiných jazycích, zejména v arabštině astronomy a matematiky v různých arabsko-muslimských říších středověku. To je jediná cesta, kterou mnoho starověkých řeckých astronomických děl přežilo a následně ovlivnilo pozdější indickou a evropskou astronomii.
Facebook Twitter