Arkadokyperská řecká nářečí
Region: Arkadie, Kypr
Období: cca 1200 – 300 př. n. l.
Jazyková rodina: Indoevropská
Větev: Helénština
Skupina: Řečtina
Podskupina: Středořecká
Rané formy: Protořečtina, mykénština
Písmo: Řecké písmo, kyperské slabikové písmo
Kódy jazyka:
ISO 639-3: grc-arc
Glottolog: arca1234
Rozšíření řeckých nářečí v Řecku v klasickém období
Skupina západních nářečí:
Dórština
Achajština
Dórština (pravděpodoble)
Skupina středních nářečí:
Aiolština
Arkádo-kyperská nářečí
Skupina východních nářečí:
Attičtina
Arkádo-kyperská nářečí, nebo také jihoachajská nářečí, byla starověká řecká nářečí mluvená v Arkadii ve středním Peloponésu a na Kypru. Jejich podobnost s mykénštinou, jak ji známe z lineárního písma B, naznačuje, že arkádo-kyperská nářečí jsou jejími potomky. Na Kypru byla tato nářečí psána výlučně kyperským slabikovým písmem. Nejobsáhlejším dochovaným textem v těchto nářečích je tzv. Idalská deska. Dalším významným literárním zdrojem o arkádo-kyperských nářečích je slovník gramatika Hésychia z 5. století n. l.
Charakteristika arkádo-kyperských nářečí
Arkádo-kyperská nářečí sdílejí řadu rysů, které je odlišují od ostatních řeckých nářečí:
Zachování diftongů, které se v jiných nářečích změnily na samohlásky.
Zachování labiovelárních souhlásek, které se v jiných nářečích změnily na dentály.
Používání některých archaických tvarů, které se v jiných nářečích nevyskytují.
Používání některých jedinečných slov a frází.
Důležitost arkádo-kyperských nářečí
Arkádo-kyperská nářečí jsou důležité z několika důvodů:
Poskytují pohled na ranou historii řeckého jazyka a jeho dialektickou rozmanitost.
Pomáhají nám pochopit vývoj řeckého jazyka od mykénštiny ke klasické attičtině.
Poskytují informace o historii a kultuře Arkádie a Kypru.