Sicilské války
Sicilské války byly série konfliktů mezi starověkým Kartágem a řeckými městskými státy vedenými Syrakusami o kontrolu nad Sicílií a západním Středomořím v letech 580 až 265 př. n. l.
Ekonomický úspěch Kartága a jeho závislost na námořním obchodu vedly k vytvoření mocného námořnictva, které mělo odradit jak piráty, tak konkurenční národy. Svou námořní sílu a zkušenosti zdědili po svých předcích, Féničanech, ale ještě ji zvýšili, protože Punové, na rozdíl od Féničanů, nechtěli spoléhat na pomoc cizího národa. To, spolu s jeho úspěchem a rostoucí hegemonií, přivedlo Kartágo do rostoucího konfliktu s Řeky, další velmocí bojující o kontrolu nad centrálním Středomořím.
Řekové byli stejně jako Féničané zkušení námořníci, kteří založili prosperující kolonie po celém Středomoří. Tito dva rivalové bojovali své války na ostrově Sicílie, který ležel blízko Kartága. Od svých nejranějších dnů byli jak Řekové, tak Féničané přitahováni velkým ostrovem a podél jeho pobřeží založili velké množství kolonií a obchodních stanovišť. Mezi těmito osadami se po staletí odehrávaly malé bitvy.
Dnes neexistují žádné kartaginské záznamy o válce, protože když bylo město zničeno v roce 146 př. n. l. Římany, knihy z kartaginské knihovny byly rozděleny mezi okolní africké kmeny. O tématu kartaginských dějin nezůstalo nic. V důsledku toho většina toho, co víme o sicilských válkách, pochází od řeckých historiků.
Příčiny války
Příčiny sicilských válek byly složité a zahrnovaly následující faktory:
Ekonomická rivalita: Kartágo bylo bohatá obchodní mocnost, zatímco Řekové byli hlavně zemědělci. Oba národy soupeřily o kontrolu nad obchodními cestami a zdroji na Sicílii.
Politické ambice: Kartágo chtělo rozšířit svou říši na Sicílii, zatímco Řekové chtěli chránit své kolonie na ostrově.
Kulturní rozdíly: Řekové a Punové měli velmi odlišné kultury a hodnoty. Řekové považovali Puny za barbarské, zatímco Punové považovali Řeky za dekadentní.
Průběh války
Sicilské války byly sérií konfliktů, které probíhaly po dobu více než 300 let. Nejdůležitějšími bitvami byly:
Bitva u Himery (480 př. n. l.): Řekové porazili kartaginskou invazi na Sicílii.
Bitva u Selinuntu (409 př. n. l.): Kartaginci dobyli řecké město Selinunt.
Bitva u Akragantu (406 př. n. l.): Kartaginci dobyli řecké město Akragant.
Bitva u Syrakus (397 př. n. l.): Řekové porazili kartaginskou invazi na Syrakusy.
Bitva u Lilybaea (256 př. n. l.): Řekové a Kartaginci bojovali nerozhodně v dlouhém obléhání Lilybaea.
Výsledek války
Sicilské války skončily nerozhodně. Kartaginci si udrželi kontrolu nad západní Sicílií, zatímco Řekové si udrželi kontrolu nad východní částí ostrova až do punských válek.
Dopad války
Sicilské války měly významný dopad na obě strany konfliktu:
Kartágo: Války vyčerpaly kartaginské zdroje a oslabily jeho moc.
Řecko: Války posílily řeckou jednotu a vedly ke vzestupu Syrakus jako hlavní mocnosti ve východním Středomoří.
Středomoří: Války změnily mocenskou rovnováhu ve Středomoří a vedly k vzestupu Říma jako dominantní mocnosti v regionu.