Thébská hegemonie Thébská hegemonie trvala od thébského vítězství nad Sparťany v Leuctře roku 371 př. n. l. až po jejich porážku koalicí peloponéských armád v Mantinea roku 362 př. n. l., ačkoli se Théby snažily udržet svou pozici až do svého konečnégo zastínění vzrůstající mocí Makedonie roku 338 př. n. l. Příčiny Cestě k thébské převaze umožnil kolaps aténské moci během peloponéské války (431-404 př. n. l.), oslabení Sparťanů jejich oligantropií (demografickým úpadkem) a nerozhodná korintská válka (395-387 př. n. l.). Vojenská převaha Thébané měli dočasnou vojenskou převahu ze dvou důvodů. Vůdci thébské oligarchie té doby, Epaminondas a Pelopidas, byli plně oddáni agresivní zahraniční politice a bylo možné se spolehnout, že vyhrají každou bitvu. Tito samí vůdci také zavedli taktická zlepšení thébské těžké pěchoty (delší kopí, použití klínovité formace kopiníků), což se u jejich rivalů ještě neujalo. Regionální hegemonie Thébané tradičně užívali hegemonie Bojótské ligy, oligarchické federace řecky mluvících Aiolanů severozápadně od aténské Attiky. K jejich krátkému vzestupu k moci mimo bojótskou planinu došlo roku 378 př. n. l., kdy Bojóťané porazili a zničili město Plataje, strategicky důležité jako jediný aténský spojenec v Bojótii. To bylo vnímáno jako přímá výzva předchozí hegemonickou mocností, Sparťany, kteří se snažili obnovit svou slábnoucí převahu rozhodujícím poražením Thébanů. V Leuctře v Bojótii Thébané přesvědčivě porazili invazní spartskou armádu. Z 3000 přítomných spartských občanů-vojáků zemřelo v Leuctře 1000. Vrchol moci Poté Thébané systematicky dominovali Řecku. Na jihu vtrhli na Peloponés, aby osvobodili Messany a Arkady od spartské nadvlády a založili pro-thébanskou Arkádskou ligu, aby dohlížela na peloponéské záležitos
Facebook Twitter