Pyrrhova válka
Součást římské expanze v Itálii
Datum: 280–275 př. n. l.
Místo: Jižní Itálie, Sicílie
Výsledek: Itálie: Římské vítězství
Sicílie: Kartáginské vítězství, Pyrrhos se stáhl
Územní změny: Řecká města v jižní Itálii se podřídila Římu
Belligerenti:
Řekové vpadající do Itálie:
Epiroté
Aitolci
Akarnanci
Athamanci
Tesalci
Řečtí spojenci v Itálii:
Taras
Italská spojenci:
Samniti
Lukanci
Bruttiovi
Sicílie:
Řecké síly
Messapiové
Řecká města na Sicílii
Itálie:
Římská republika
Marsové
Marrucinové
Paeligniové
Frentanové
Dauniové
Umbrijci
Sicílie:
Kartágo
Velitelé a vůdci:
Pyrrhos z Epiru
Řím:
Publius Valerius Laevinus
Publius Decius Mus
Publius Sulpicius Saverrio
Manius Curius Dentatus
Kartágo: Neznámý
Ztráty a oběti:
Bitva u Herakleie: 4 000–11 000 zabitých
Bitva u Askula: 3 505 zabitých
Bitva u Beneventa: 11 000 zabitých, 2 zabití sloni, 8 zajatých slonů
Bitva u Messinské úžiny: 70 válečných lodí
Celkem: 18 585–27 585
Bitva u Herakleie: 7 000–15 000 zabitých a 1 800 zajatých
Bitva u Askula: 6 000 zabitých
Bitva u Beneventa: 9 000 zabitých
Celkem: 23 800–31 800
Římská expanze v Itálii
Římsko-etruské války
Římsko-ekvské války
Římsko-latinské války
Římsko-volsciánské války
Římské dobytí Hernici
Samnitské války
Pyrrhova válka
Předalpská Galie
Společenská válka
Římsko-sabinské války
Pyrrhova válka
Herakleia
Asculum
Venusia
Rhegium
Syrakusy
Eryx
Cranita
Lilybaeum
Messina
Beneventum
Pyrrhova válka (280–275 př. n. l.) byla z velké části svedena mezi Římskou republikou a Pyrrhem, králem Epiru, který byl požádán lidmi z řeckého města Taras v jižní Itálii, aby jim pomohl ve válce proti Římanům. Pyrrhos, zkušený velitel se silnou armádou podporovanou válečnými slony (se kterými Římané neměli zkušenosti), dosáhl počátečních úspěchů proti římským legiím, ale i v těchto vítězstvích utrpěl těžké ztráty. Plutarch napsal, že Pyrrhos po druhé bitvě války řekl: "Pokud zvítězíme ještě v jedné bitvě s Římany, budeme úplně zničeni." Nemohl povolat více mužů z domova a jeho spojenci v Itálii začínali být lhostejní. Římané naopak měli velmi velký počet vojenských sil a mohli nahradit své ztráty. Toto je původ výrazu "Pyrrhovo vítězství", vítězství, které vítězi v dlouhodobém horizontu přináší ztráty, které si nemůže dovolit. Válkami proti Římu vyčerpaný Pyrrhos přesunul svou armádu na Sicílii, aby tam místo toho válčil proti Kartágincům. Po několika letech tažení tam (278–275 př. n. l.) se v roce 275 př. n. l. vrátil do Itálie, kde byla svedena poslední bitva války, která skončila římským vítězstvím. Poté se Pyrrhos vrátil do Epiru a válka skončila. O tři roky později, v roce 272 př. n. l., Římané dobyli Taras. Pyrrhova válka byla prvním případem, kdy se Řím střetl s profesionálními žoldnéřskými armádami helénistických států východního Středomoří. Římské vítězství upoutalo pozornost těchto států na sílící moc Říma. Ptolemaios II., egyptský král, navázal s Římem diplomatické styky. Po válce si Řím prosadil svou hegemonii nad jižní Itálií.