Kleomenova válka
Kleomenova válka (229/228–222 př. n. l.) byla válka mezi Spartou a Achajským spolkem o nadvládu nad Peloponésem.
Pod vedením krále Kleomena III. měla Sparta zpočátku převahu, což donutilo Achajský spolek požádat o pomoc makedonského krále Antigona III. Dósóna, který Kleomena rozhodujícím způsobem porazil v bitvě u Sellasie v roce 222 př. n. l.
V roce 235 př. n. l. nastoupil na spartský trůn Kleomenés III. (vládl v letech 235–222 př. n. l.) a zahájil program reforem zaměřený na obnovení tradiční spartánské disciplíny a oslabení vlivu eforů, volených úředníků, kteří sice byli přísahou zavázáni podporovat vládu spartských králů, ale v době Kleomena získali ve spartánském systému mimořádnou politickou moc.
Když v roce 229 př. n. l. eforové poslali Kleomena, aby se zmocnil města na hranici s Megalopolí, vyhlásili Achajové válku. Kleomenés odpověděl zpustošením Achaje. Na hoře Lykaion porazil armádu pod vedením Arata ze Sikyónu, stratéga Achajského spolku, která byla vyslána k útoku na Elis, a poté porazil druhou armádu poblíž Megalopolis. Kleomenés v rychlém sledu vyčistil města Arkadie od achajských posádek, než rozdrtil další achajské síly u Dyme.
Tváří v tvář spartánské nadvládě byl Aratos nucen obrátit se na Antigona III. Dósóna (vládl v letech 229–221 př. n. l.) z Makedonie. Za makedonskou pomoc byli Achajové povinni odevzdat Antigonovi citadelu s výhledem na Korint.
Kleomenés nakonec vpadl do Achaje, zmocnil se Korintu a Argu, ale když Antigonos dorazil na Peloponés, byl nucen ustoupit do Lakónie. Kleomenés bojoval s Achajci a Makedonci u Sellasie, kde byli Sparťané poraženi. Poté uprchl na dvůr svého spojence Ptolemaia III. z Egypta (vládl v letech 246–222 př. n. l.), kde nakonec spáchal sebevraždu po neúspěšné vzpouře proti novému faraonovi Ptolemaiovi IV. (vládl v letech 221–205 př. n. l.).
Důsledky války
Vítězství Achajského spolku a Makedonie
Teritoriální změny: Akrokorint, Korint, Heraia a Orchomenos připadly Makedonii
Oslabení Sparty
Posílení Achajského spolku a Makedonie
Založení makedonské nadvlády nad Peloponésem