Makabějské povstání Makabějské povstání bylo židovské povstání vedené Makabejci proti Seleukovské říši a proti helénistickému vlivu na židovský život. Hlavní fáze povstání trvala od roku 167 do 160 př. n. l. a skončila ovládnutím Judeje Seleukovci, ale konflikt mezi Makabejci, helenizovanými Židy a Seleukovci pokračoval až do roku 134 př. n. l., kdy Makabejci nakonec dosáhli nezávislosti. V roce 168 př. n. l. zahájil seleukovský král Antiochos IV. Epifanes rozsáhlou kampaň represe proti židovskému náboženství. Důvod, proč tak učinil, není zcela jasný, ale zdá se, že to souviselo s tím, že král si vnitřní konflikt mezi židovským kněžstvem spletl s plnohodnotným povstáním. Židovské praktiky byly zakázány, Jeruzalém byl umístěn pod přímou seleukovskou kontrolu a Druhý chrám v Jeruzalémě se stal místem synkretického pohansko-židovského kultu. Tato represe vyvolala přesně takové povstání, kterého se Antiochos IV. obával, a skupina židovských bojovníků vedená Judou Makabejským (Judou Makabejským) a jeho rodinou se v roce 167 př. n. l. vzbouřila a usilovala o nezávislost. Rebelové jako celek byli později známí jako Makabejci a jejich činy byly později zaznamenány v knihách 1. Makabejská a 2. Makabejská. Povstání začalo jako partyzánské hnutí na judském venkově, přepadalo města a terorizovalo řecké úředníky daleko od přímé seleukovské kontroly, ale nakonec vytvořilo řádnou armádu schopnou útočit na opevněná seleukovská města. V roce 164 př. n. l. Makabejci dobyli Jeruzalém, což bylo významné rané vítězství. Následné očištění chrámu a znovuobnovení oltáře 25. Kisleva je zdrojem svátku Chanuka. Seleukovci nakonec ustoupili a zrušili zákaz judaismu, ale radikálnější Makabejci, kteří se nespokojili s pouhým obnovením židovských praktik pod seleukovskou vládou, pokračovali v boji a tlačili na přímější rozchod se Seleukovci. Juda Makabejský zemřel v roce 160 př. n. l. v bitvě u Elasy proti řeckému generálovi Bacchidovi a Seleukovci na nějaký čas obnovili přímou kontrolu, ale zbytky Makabejců pod Judovým bratrem Jonathanem Apphusem pokračovaly v odporu z venkova. Nakonec jim vnitřní rozdělení mezi Seleukovci a problémy jinde v jejich říši daly Makabejcům šanci na řádnou nezávislost. V roce 141 př. n. l. se Simonovi Thassimu podařilo vyhnat Řeky z jejich citadely v Jeruzalémě. Aliance s Římskou republikou pomohla zaručit jejich nezávislost. Simon následně založil nezávislé hasmoneovské království. Povstání mělo velký dopad na židovský nacionalismus jako příklad úspěšné kampaně za získání politické nezávislosti a odporu proti vládnímu protijudaistickému potlačování.
Facebook Twitter