Stará aramejština
Stará aramejština (aramejsky: 𐡀𐡓𐡌𐡉𐡌𐡉𐡌, romanizováno: ʾĀramāyâ) je nejstarší známá fáze aramejského jazyka, o níž víme z aramejských nápisů objevených od 19. století. Stará aramejština vznikla jako jazyk městských států Aramejců v úrodném půlměsíci v době rané železné a poté byla přijata jako lingua franca. V této roli ji jako úřední jazyk převzala i achaimenovská říše v období klasického starověku. Po pádu achaimenovské říše začaly získávat na významu místní jazyky, což vedlo k rozpadu aramejského dialektového kontinua a ke vzniku různých písemných standardů. Předpokládá se, že stará aramejština se ve 3. století n. l. změnila na střední aramejštinu (konvenčním datem je nástup sásánovské říše v roce 224 n. l.).
Charakteristika
Stará aramejština je severozápadní semitský jazyk úzce příbuzný hebrejštině, fénické a ugaritštině. Vyznačuje se následujícími rysy:
Ztráta hrtanové souhlásky alef (𐡀), která se v jiných semitských jazycích vyskytuje na začátku slov.
Přítomnost dlouhé samohlásky á (𐡀), která se vyvinula z dřívějšího diftongu aw.
Používání předložek a spojek k vyjádření gramatických vztahů.
Rozvinutý systém slovesných časů a způsobů.
Dialekty
Stará aramejština měla několik dialektů, z nichž nejznámější jsou:
Samalská aramejština: používaná v severozápadní Sýrii a jihovýchodní Turecku.
Západní aramejština: používaná v centrální a západní Sýrii a Libanonu.
Východní aramejština: používaná ve východní Sýrii, Mezopotámii a Persii.
Písmo
Stará aramejština se psala fénickým abecedním písmem, které se vyvinulo z protokanaánského písma. Aramejské písmo se později stalo základem pro mnoho dalších písem, včetně hebrejského, arabského a syrského.
Použití
Stará aramejština byla široce používaným jazykem v oblasti Blízkého východu od 9. do 3. století př. n. l. Používala se pro:
Oficiální komunikaci v achaimenovské říši
Obchodní a právní dokumenty
Literární díla, jako jsou náboženské texty a epické básně
Nápisy na kamenech, hliněných tabulkách a pečetích
Význam
Stará aramejština hrála klíčovou roli v historii Blízkého východu. Byla to lingua franca starověkého světa a měla významný vliv na vývoj dalších jazyků a kultur v regionu. Její nápisy poskytují cenné informace o historii, kultuře a společnosti starověkých Aramejců a dalších národů Blízkého východu.