Starověké íránské náboženství Starověké íránské náboženství bylo souborem vír a praktik íránských národů před nástupem zoroastrismu. Náboženství nejbližší starověkému íránskému náboženství bylo historické védské náboženství, které se praktikovalo v Indii. Hlavními božstvy uctívanými od Íránu po Řím byli Ahura Mazda a Mithra, ale uctíván byl také Atar, jak dokládají jména králů a projevy veřejné oddanosti těmto třem božstvům. Některé sekty, předchůdci mágové, uctívaly také Ahuru Mazdu, vůdce Ahurů. S nástupem Zarathuštry a jeho nového, reformního náboženství se Ahura Mazda stal hlavním božstvem a daevas byli odsunuti do pozadí. Mnoho vlastností a přikázání Varuny, zvaného v médských dobách Fahrana, bylo později Zarathuštrou připisováno Ahura Mazdovi. Íránské národy se vynořily jako samostatná větev Indoíránců ve 2. tisíciletí před naším letopočtem, během kterého ovládly euroasijské stepi a Íránskou plošinu. Jejich náboženství vychází z protoindoíránského náboženství a proto sdílí mnoho podobností s védským náboženstvím v Indii. Přestože íránské národy zanechaly jen málo písemných nebo hmotných důkazů o svých náboženských praktikách, jejich náboženství lze rekonstruovat z řídkých íránských, babylonských a řeckých záznamů, podobností s védským a dalšími indoevropskými náboženstvími a hmotnými důkazy. Před achaimenovským obdobím byli běžně uctíváni také daevas. Achaimenovští králové přijali za státní politiku ničit jejich svatyně a pomlouvat je. Staroperština daiva se dvakrát vyskytuje v Xerxově daivském nápisu (XPh, začátek 5. století př. n. l.). Tento trojjazyčný text také obsahuje jeden odkaz na daivadanu („dům daivů“), který je obecně interpretován jako odkaz na svatyni nebo útočiště. Ve svém nápisu Xerxés I. zaznamenává, že „z milosti Ahura Mazdy jsem zničil ten ústav daivů a prohlásil jsem: ‚Daivy nebudeš uctívat!‘“ Toto prohlášení lze interpretovat dvěma způsoby. Buď je prohlášení ideologické a daevas byli bohové, kteří měli být odmítnuti, nebo bylo prohlášení politicky motivované a daevas byli bohové, které následovali (potenciální) nepřátelé státu. Za Achaimenovců získal Ahura Mazda státní podporu jako hlavní božstvo a císaři se stali jeho zástupci. Ahura Mazda byl tak uznáván jako stvořitel světa. Dualismus byl silně zdůrazňován a lidská přirozenost byla považována za v podstatě dobrou. Hlavním rituálem starověkých Íránců byla jasna, při níž byla chválena božstva a konzumována droga hauma, která měnila mysl. Tento rituál prováděla vysoce kvalifikovaná kněžská třída. Politika a náboženství byly pod perskými říšemi úzce propojeny. Od počátku 10. století př. n. l. bylo starověké íránské náboženství postupně vytlačováno zoroastrismem, který obsahuje některé aspekty svého předchůdce.
Facebook Twitter