Kolaps doby bronzové Kolaps doby bronzové byl obdobím rozsáhlého společenského úpadku, který probíhal ve 12. století př. n. l., přibližně mezi lety 1200 a 1150. Byl spojen s klimatickými změnami, masovou migrací a ničením měst. Kolaps zasáhl rozsáhlou oblast východního Středomoří (severní Afriku a jihovýchodní Evropu) a Blízkého východu, zejména Egypt, východní Libyi, Balkán, Egejské moře, Anatolii a v menší míře i Kavkaz. Pro mnohé civilizace doby bronzové byl náhlý, násilný a kulturně rušivý a vedl k prudkému hospodářskému úpadku regionálních mocností, zejména k zahájení řeckého temného věku. Palácová ekonomika mykénského Řecka, egejské oblasti a Anatolie, která charakterizovala pozdní dobu bronzovou, se rozpadla a transformovala se na malé izolované vesnické kultury řeckého temného věku, který trval přibližně od roku 1100 do počátku známějšího archaického období kolem roku 750 př. n. l. Chetitská říše v Anatolii a Levantě se zhroutila, zatímco státy jako Středoasyrská říše v Mezopotámii a Nová říše v Egyptě přežily, ale byly oslabeny. Naopak některé kultury, jako byli Féničané, získaly větší autonomii a moc s ubývající vojenskou přítomností Egypta a Asýrie v západní Asii. Od 19. století byly navrženy konkurenční teorie o příčině kolapsu doby bronzové, přičemž většina z nich zahrnuje násilné ničení měst a vesnic. Mezi ně patří sopečné erupce, sucha, nemoci, invaze mořských národů nebo migrace Dóranů, ekonomické otřesy způsobené zvýšenou výrobou železa a změny ve vojenské technologii a metodách, které vedly k úpadku válečných vozů. Jako příčina byly navrženy také zemětřesení, ale nedávný výzkum naznačuje, že zemětřesení nebyla tak vlivná, jak se dříve předpokládalo. Po kolapsu vedly postupné změny v metalurgické technologii k následné době železné v Eurasii a Africe během 1. tisíciletí př. n. l.
Facebook Twitter