Kebarská kultura
Kebarská kultura, známá také jako "raně neolitická epipaleolitická kultura Blízkého východu", byla kulturní epochou ve východní středomořské oblastí (zhruba od 23 000 do 15 000 let př. n. l.). Název získala podle své typové lokality, jeskyně Kebara jižně od Haify.
Kebarané představovali vysoce mobilní nomádskou populaci, která se skládala z lovců a sběračů žijících v oblastech Levanty a Sinaje. Používali mikrolitické nástroje.
Kulturní charakteristika
Mikrolitické nástroje: Kebarané jsou známí především svými mikrolitickými nástroji, které byly vyráběny z malých kamenných vloček. Tyto nástroje sloužily k výrobě kompozitních nástrojů, jako jsou šípy a sekery.
Lov a sběr: Kebarané se živili především lovem a sběrem. Lovili zejména gazely a divoké osly a sbírali divoké rostliny, jako jsou obiloviny a luštěniny.
Mobilita: Kebarané se vyznačovali vysokou mobilitou. Jejich sídla byla často dočasná a přesouvali se podle toho, kde byla k dispozici potrava.
Umění: Kebarané jsou také známí svými uměleckými projevy, jako jsou rytiny a malby na skalách. Tato díla často znázorňují lov, zvířata a geometrické vzory.
Historický kontext
Kebarská kultura se vyvinula z předchozí ahmarské kultury a byla následována natufskou kulturou. Kebarané žili v době, kdy se klima na Blízkém východě měnilo z chladného a vlhkého na teplejší a sušší. Tyto klimatické podmínky umožnily vznik bohatých ekostémů, které byly vhodné pro lov a sběr.
Význam
Kebarská kultura je důležitá z několika důvodů:
Technologický pokrok: Kebarané zavedli používání mikrolitických nástrojů, což byl významný technologický pokrok, který umožnil efektivnější lov a zpracování potravin.
Kulturní vývoj: Kebarská kultura je považována za přechodnou fázi mezi paleolitem a neolitem. Představovala počátek složitějšího společenského a kulturního vývoje.
Adaptace na měnící se prostředí: Kebarané se dokázali přizpůsobit měnícímu se klimatu a využít nových příležitostností, které vznikly s oteplováním a vysušováním regionu.