Střední východ (také známý jako Blízký východ) je domovem jedné z kolébek civilizace a zažil mnoho z nejstarších světových kultur a civilizací. Historie regionu začala nejranějšími lidskými osadami a pokračuje přes několik významných předislámských a postislámských říší až po dnešní národní státy Středního východu.
Část série o lidské historii
Lidská éra
Prehistorie (pleistocénní epocha)
Holocén
Časové osy
Neolit - současnost (10 000 př. n. l. - současnost)
Věk lidské rasy
Zaznamenaná historie (obecná éra)
Nejstarší záznamy
Protohistorie
Proto-psaní
Starší doba bronzová
Doba železná
Osiální věk
Klasická antika
Pozdní antika
Regiony
Afrika
Severní Amerika
Jižní Amerika
Oceánie
Východní Asie
Jižní Asie
Jihovýchodní Asie
Západní Asie
Evropa
Postklasická časová osa
Afrika
Amerika
Oceánie
Východní Asie
Jižní Asie
Jihovýchodní Asie
Západní Asie
Evropa
Reneseance
Moderní
Raně moderní (renesance)
Pozdně moderní (průmyslová revoluce)
Současnost (digitální revoluce)
Regiony
Afrika
Severní Amerika
Jižní Amerika
Oceánie
Východní Asie
Jižní Asie
Jihovýchodní Asie
Západní Asie
Evropa
Viz také
Věk objevů
Moderna
Postmoderna
Futurologie
Politická historie
Budoucnost
Sumerská civilizace
Sumerové se stali prvními lidmi, kteří již v 5. tisíciletí př. n. l. vyvinuli složité systémy, které se měly nazývat "civilizace". Egyptská civilizace vznikla kolem roku 3150 př. n. l. politickým sjednocením Horního a Dolního Egypta pod prvním faraonem.
Mezopotámie
Mezopotámie byla domovem několika mocných říší, které vládly téměř celému Střednímu východu, zejména asyrským říším z let 1365-1076 př. n. l. a novoasyrské říši z let 911-609 př. n. l. Od počátku 7. století př. n. l. ovládali region íránští Médové, po nich Achaimenovská říše (první perská říše) a další následné íránské státy a říše.
Římská říše
V 1. století př. n. l. absorbovala rozšiřující se Římská republika celé východní Středomoří, včetně velké části Blízkého východu. Východořímská říše, nyní běžně známá jako Byzantská říše, vládla od Balkánu po Eufrat a byla stále více definována křesťanstvím a dogmaticky o něm, což postupně vytvářelo náboženské rozkoly mezi doktrínami diktovanými zřízení v Konstantinopoli a věřícími v mnoha částech Středního východu.
Byzantská a sásánovská říše
Od 3. století do 7. století n. l. byl celý Střední východ ovládán Byzantinci a sásánovskou říší (novo-perskou říší). Od 7. století vyvstala na Středním východě nová moc, islám.
Arabská říše
Dominance Arabů náhle skončila v polovině 11. století příchodem seldžucké dynastie. Na počátku 13. století zasáhla region nová vlna dobyvatelů, armády Mongolské říše, převážně turkické.
Osmanská říše
Počátkem 15. století vznikla v západní Anatolii nová moc, osmanští emíři, kteří byli jazykově turkickí a nábožensky islámští, a v roce 1453 dobyli křesťanské byzantské hlavní město Konstantinopol a prohlásili se sultány. Velké části Středního východu se po staletí staly válečnou zónou mezi osmanskou a íránskou safavovskou dynastií, počínaje počátkem 16. století.
18. a 19. století
Do roku 1700 byli Osmané vyhnáni z Uherského království a rovnováha sil podél hranice se rozhodně změnila ve prospěch západního světa. Britská říše také zavedla účinnou kontrolu nad Perským zálivem a francouzská koloniální říše rozšířila svůj vliv do Libanonu a Sýrie. V roce 1912 se Království Itálie zmocnilo Libye a Dodekanéských ostrovů, těsně u pobřeží osmanského srdce Anatolie.
20. století
Na konci 19. a na počátku 20. století se vládci Středního východu snažili modernizovat své státy, aby mohli účinněji konkurovat evropským mocnostem. Zlom v historii regionu nastal, když byla ropa objevena nejprve v Persii v roce 1908 a později v Saúdské Arábii (v roce 1938) a dalších státech Perského zálivu a také v Libyi a Alžírsku. Západní závislost na ropě ze Středního východu a úpadek britského vlivu vedly k rostoucímu americkému zájmu o region.
Druhá světová válka a její následky
Během 20., 30. a 40. let 20. století podnikla Sýrie a Egypt kroky k nezávislosti. Britové, Francouzi a Sověti opustili mnoho částí Středního východu během a po druhé světové válce (1939-1945). Arabskóisraelský konflikt v Palestině vyvrcholil plánem OSN z roku 1947 na rozdělení Palestiny. Později uprostřed napětí studené války zaznamenaly arabsky mluvící země západní Asie a severní Afriky vzestup panarabismu. Odchod evropských mocností z přímé kontroly nad regionem, založení Izraele a rostoucí význam ropného průmyslu znamenaly vznik moderního Středního východu.
Poválečné období
Ve většině zemí Středního východu byl růst tržních ekonomik brzděn politickými omezeními, korupcí, klientelismem, nadměrnými výdaji na zbraně a prestižní projekty a nadměrnou závislostí na příjmech z ropy. Nejbohatšími ekonomikami v regionu na obyvatele jsou malé ropné země Perského zálivu: Katar, Kuvajt, Bahrajn a Spojené arabské emiráty.
Islám a moderní Střední východ
Kombinace faktorů, jako je šestidenní válka v roce 1967, energetická krize v 70. letech, která začala ropným embargem OPEC v roce 1973 v reakci na podporu USA Izraeli ve válce Jom Kippur, současná saúdská popularizace salafismu/wahhabismu a íránská revoluce v letech 1978-79, podpořila rostoucí vzestup islamismu a probíhající islámské obrození (Tajdid).
Po studené válce
Pád Sovětského svazu v roce 1991 přinesl globální bezpečnostní přeorientování od studené války k válce proti terorismu. Od počátku 10. let 20. století přinesla revoluční vlna, která je známá jako arabské jaro, velké protesty, povstání a revoluce do několika zemí Středního východu a Maghrebu. Střety v západním Iráku 30. prosince 2013 předcházely povstání sunnitského panislamisty ISIL.
Termín Blízký východ
Termín Blízký východ lze používat zaměnitelně se Středním východem, ale v jiném kontextu, zejména při diskusi o starověké historii, může mít omezený význam, jmenovitě oblast severního historicky aramejsky mluvících semitských lidí a sousední anatolská území, označená na dvou mapách níže.