Prekeramický neolit B (PPNB)
Prekeramický neolit B (PPNB) je součástí prekeramického neolitu, neolitické kultury soustředěné v horní Mezopotámii a Levantě, která se datuje přibližně do období 10 800 – 8 500 let př. n. l., tedy 8800–6500 př. n. l. Typologicky ji definovala britská archeoložka Kathleen Kenyonová během svých archeologických vykopávek v Jerichu na Západním břehu Jordánu.
Stejně jako dřívější lid PPNA se i kultura PPNB vyvinula z mezoltické natufské kultury. Vykazuje však důkazy o severním původu, což možná naznačuje příliv z oblasti severovýchodní Anatolie.
Oblast rozšíření
Kultura PPNB se rozšířila po úrodném půlměsíci, oblasti zahrnující dnešní Izrael, Palestinu, Jordánsko, Sýrii, Libanon, Irák a jihovýchodní Turecko.
Hlavní naleziště
Jeruzalém (Jericho)
Byblos (Libanon)
Ain Ghazal (Jordánsko)
Tell Abu Hureyra (Sýrie)
Çayönü Tepesi (Turecko)
Charakteristika
Usídlení: Lidé PPNB žili v trvalých vesnicích, které se nacházely podél řek a vodních zdrojů. Vesnice byly opevněné a často měly strážní věže.
Zemědělství: Kultura PPNB se zabývala zemědělstvím a pěstovala pšenici, ječmen, hrách a čočku. Chovala také ovce, kozy a dobytek.
Nástroje: Lidé PPNB vyráběli nástroje z kamene, kosti a dřeva. Používali také leštěné kamenné sekery a mlýnské kameny.
Keramika: Na rozdíl od pozdějších neolitických kultur lidé PPNB nevyráběli keramiku.
Náboženství: Kultura PPNB vykazovala důkazy o náboženských praktikách, včetně uctívání předků a rituálních pohřbů.
Přechod k keramickému neolitu
Kultura PPNB postupně přešla v keramický neolit, který se vyznačoval výrobou keramiky a dalšími technologickými inovacemi. K tomuto přechodu došlo kolem roku 6500 př. n. l.
Význam
Kultura PPNB byla důležitou fází v lidské prehistorii. Představovala přechod od kočovného lovu a sběru k usedlému zemědělskému způsobu života. Také položila základy pro pozdější rozvoj měst a civilizací v úrodném půlměsíci.