Zvi Goldstein Zvi Goldstein (hebrejsky: צבי גולדשטיין; narozen 21. ledna 1947) je izraelský výtvarný umělec žijící v Jeruzalémě. Život a dílo Goldstein se narodil v roce 1947 v Kluži v Rumunsku maďarsko-židovským rodičům. Je jediným synem Szigmunda Goldsteina (narozen 30. srpna 1917), taxikáře, a Margaret Golstein (narozena 2. února 1919). Jeho otec přežil Mauthausen a vrátil se do Kluže, kde se setkal se svou budoucí manželkou, přeživší z Osvětimi. Zvi Goldstein strávil rané dětství v Kluži a často chodil s otcem na túry do Karpat. Navštěvoval základní školu, kde byl opakovaně vystaven antisemitským útokům ve škole i po ní. V roce 1958 emigroval s rodiči do Kirjat Gatu v Izraeli za pomoci amerického židovského výboru pro společné rozdělení. V roce 1962 ukončil školu po desáté třídě a v letech 1962 až 1963 pracoval v textilce Polgat v Kirjat Gatu. V roce 1963 se Goldstein přihlásil na Bezalelovu akademii umění a designu v Jeruzalémě, ale byl odmítnut. V roce 1964 se pokusil znovu a byl přijat. Začal studovat na grafickém oddělení jako nejmladší student ve své třídě. V listopadu 1964 musel Zvi Goldstein přerušit studia na akademii, aby splnil svou povinnou vojenskou službu. V izraelské armádě sloužil dva roky a čtyři měsíce. V lednu 1967, ke konci vojenské služby, mu bylo povoleno vrátit se na Bezalelovu akademii za určitých podmínek. V dubnu a květnu se vrátil do armády, aby odsloužil další dva měsíce. Jako mladý vojín byl v červnu povolán do šestidenní války v pásmu Gazy a na Sinajské frontě. Poté byl dalších šest měsíců nasazen jako záložník na různých místech v Izraeli. V roce 1968 se konečně vrátil na akademii, ale o rok později přerušil studia, aby cestoval po Evropě. Odjel s málem peněz, jen s jedním batohem a jednosměrnou letenkou, kterou financovala akademie, jako vítěz ceny Hermanna Strucka (za dřevořezbu). Na Západě byl poprvé, cestoval stopem po Evropě (Francie, Švédsko, Dánsko, Švýcarsko, Belgie, Itálie) a krátce navštívil Spojené státy, konkrétně New York City, aby se setkal se Solem Lewittem, kterého znal z doby svého pobytu v Miláně. Zapsal se na Akademii výtvarných umění v Miláně na katedru malby a sochařství a často navštěvoval Filozofickou fakultu na Univerzitě v Miláně. V roce 1972 získal Goldstein diplom z výtvarných umění a sochařství a pokračoval ve studiu na katedře scénografie. Později téhož roku uspořádal svou první samostatnou výstavu v Miláně v galerii Galleria la Bertesca. V roce 1973 se oženil s Rachel Bitran. Zvi Goldstein se přestěhoval zpět do Jeruzaléma, aby si vytvořil periferní pozici, z níž by mohl rozvíjet novou uměleckou perspektivu. Pustil se do rozsáhlého výzkumu dalších kontextů okrajových vůči Západu, čímž položil základy pro své budoucí cesty. Zároveň se stal lektorem na katedře výtvarných umění na Bezalelově akademii umění a designu, což bylo jeho první místo učitele. V roce 1982 byl během první libanonské války povolán zpět do armády a sloužil v hlídkových operacích. V následujících letech dostal rozkaz sloužit v detenčním táboře, kde byli vězni drženi bez soudu. Tváří v tvář tomuto důkazu porušování občanských práv odmítl sloužit jako voják v Libanonu. Byl uvězněn jako odpůrce svědomí, nejprve ve vojenském táboře Tzrifin u Rišon LeCijonu a poté ve věznici Šest u Atlidu. Stal se jedním z prvních členů Yesh Gvul. Nakonec byl předčasně propuštěn z vězení, ale až do roku 1991 zůstal na seznamu izraelských armádních záloh. V 90. letech ho několik pečlivě připravených cest zavedlo na konkrétní místa v Řecku, Turecku, Asii a především v Africe, přičemž hledal kultury a místa, která stále žijí v silné mimozápadní a hermetické tradici. V 70. letech pracoval Goldstein v rámci tradice konceptuálního umění a využíval fotografii, film, zvukové nahrávky, performance, objekty a ne v poslední řadě text jako svá média, která zkoumala percepční, sociální a politické fenomény. Nespokojen s postmoderním diskurzem na Západě se v roce 1978 rozhodl zvolit Jeruzalém jako místo na hranici mezi Východem a Západem a udělal z něj geografický i konceptuální základ svého umění. Zároveň se obrátil k sochařství založenému na objektech, vycházejícímu z jakési otevřené konstruktivistické metody. V 00. letech dal Goldstein své práci nový a další rozměr dvěma knihami, které nejsou napsány jeho mateřským jazykem, ale zvláštním druhem angličtiny, srozumitelné i idiosynkratické, aby zapadly do dominantního jazyka globální komunikace. V knize "On Paper" (Kolín nad Rýnem 2004) se příběhy a úvahy o tématech jako autobiografie, zahradničení, filozofie, válka, teorie umění nebo životní styl prolínají v působivý obraz jeho pozice mezi různými kulturami. Po této knize následovala dlouhá báseň s názvem "Room 205" (Kolín nad Rýnem 2010), která popisuje úvahy a halucinace během minutového otevřeného vzpomínání. Výstavy Vybrané samostatné výstavy 2017 – Muzeum umění v Tel Avivu, Tel Aviv, Izrael 2016 – S.M.A.K., Gent, Belgie 2015 – Rekonstruované vzpomínky (Lariam B), umělecká galerie Daniel Marzona, Berlín 2010 – Izraelské muzeum, Jeruzalém, Izrael 1998 – Kunsthalle Nürnberg, Norimberk, Německo a Kaiser Wilhelm Museum, Krefeld, Německo 1995 – Mala Galerija, Moderna Galerija, Lublaň, Slovinsko 1993 – The Art Gallery of York University, Toronto, Kanada 1992 – De Appel, Amsterdam, Nizozemsko 1990 – D.A.A.D. Galerie, Berlín, Německo 1989 – Kunstraum München, Mnichov, Německo 1987 – Centre Georges Pompidou, Paříž, Francie 1986 – Museum Haus Esters, Krefeld, Německo 1983 – Muzeum v Tel Avivu, Tel Aviv, Izrael 1975 – Izraelské muzeum, Jeruzalém, Izrael Vybrané skupinové výstavy 2019 – Sbírka (1) – Hlavní body pro budoucnost, S.M.A.K., Gent, Belgie 2013 – Zugaben, Museum Haus Lange / Haus Esters, Krefeld, Německo 2011 – Herzlijské bienále současného umění, Herzlija, Izrael 2011 – Druhý úder, Herzlijské muzeum současného umění, Herzlija, Izrael 2010 – Haunted by Objects, Izraelské muzeum, Jeruzalém, Izrael 2008 – 6. bienále v Šanghaji, Šanghaj, Čína. 20
Facebook Twitter