Kurdové v letech 1991 až 2007 a ženské práva Kurdové, etnická skupina obývající rozsáhlou oblast na Blízkém východě známou jako Kurdistán, čelili během své historie mnoha výzvám v oblasti lidských práv, včetně násilí páchaného na ženách. V roce 2007 byl v Iráckém Kurdistánu zaznamenán nárůst takzvaných „vražd ze cti“, kdy bylo zabito více než 350 žen za prvních šest měsíců roku. Zpráva z roku 2008 uvádí, že vládní údaje jsou mnohem nižší a v posledních letech vykazují pokles, přičemž kurdské právo od roku 2008 nařizuje, aby se s vraždami ze cti zacházelo jako s jakoukoli jinou vraždou. Lékař v Sulajmániji oznámil zpravodajské agentuře AFP, že pouze v květnu 2008 došlo během 10 dnů ke 14 vraždám ze cti. Vraždy ze cti a sebeupálení, které kurdská správa v Iráckém Kurdistánu toleruje, označila Mojab (2003) jako „genocidu“. V roce 2005 lidskoprávní aktivistka Marjorie P. Lasky tvrdila, že od doby, kdy se strany PUK a KDP v roce 1991 chopily moci v severním Iráku, „byly stovky žen zavražděny při vraždách ze cti za to, že nenosily hidžáb, a dívky nemohly navštěvovat školu“, a obě strany „pokračovaly v potlačování ženských organizací“. Mezi další problémy patří domácí násilí, vraždy novorozených dívek a polygamie. Kurdským ženám na venkově často není dovoleno rozhodovat o vlastní sexualitě nebo manželství a na některých místech jsou běžné dětské sňatky. Někteří kurdští muži, zejména ti náboženští, také praktikují polygamii. Polygamie však z kurdské kultury téměř vymizela, zejména v Sýrii poté, co ji Rojava postavila mimo zákon. Některé kurdské ženy z nevzdělaných, nábožensky založených a chudých rodin, které se samy rozhodly vdát nebo mít milostný poměr, se staly oběťmi násilí, včetně bití, vražd ze cti a v extrémních případech vylití kyseliny do obličeje (hlášen pouze jeden případ) (Kurdské ženské hlídky pro lidská práva, 2007). V roce 2015 bylo v kurdské oblasti Iráku zaznamenáno „7 436 registrovaných stížností na násilí páchané na ženách“, jak uvedla Al Jazeera. Al Jazeera také uvedla, že v letech 2010 až 2015 bylo v důsledku domácího násilí zabito 3 000 žen a v roce 2015 spáchalo sebevraždu sebeupálením nejméně 125 žen v šesti městech v Iráckém Kurdistánu. Míra násilí na ženách, sebevražd žen a vražd žen v Iráckém Kurdistánu se mezi lety 2014 a 2015 prudce zvýšila. Téměř 200 žen bylo v roce 2015 v regionu zapáleno někým jiným. Al Jazeera také uvedla, že „44 procent vdaných žen uvedlo, že byly bity svými manžely, pokud neuposlechly jeho rozkazů“. Mrzačení ženských pohlavních orgánů Mrzačení ženských pohlavních orgánů se vyskytuje u některých Kurdů hovořících sorání, včetně Erbílu a Sulajmánie. Kurdský zákon z roku 2011 kriminalizoval praxi FGM v Iráckém Kurdistánu a zákon byl přijat o čtyři roky později. MICS v roce 2011 uvedl, že v Iráku se FGM vyskytuje hlavně v kurdských oblastech v Erbílu, Sulajmánie a Kirkúku, což zemi dává národní výskyt osm procent. Jiné kurdské oblasti, jako je Dohúk a některé části Ninive, však byly od FGM téměř osvobozeny. V roce 2014 bylo v Erbílu a Sulajmánie provedeno průzkumu 827 domácností, který zjistil výskyt FGM v obou městech 58,5 %. Podle stejného průzkumu v posledních letech FGM klesla. V roce 2016 studie ukázaly, že existuje trend obecného poklesu FGM mezi těmi, kteří ji praktikovali dříve. Kurdské organizace pro lidská práva několikrát uvedly, že FGM není součástí kurdské kultury a úřady nedělají dost pro její úplné zastavení. Studie z roku 2016 s 5000 ženami zjistila, že zatímco 66 až 99 % žen ve věku 25 let a starších bylo zmrzačeno, míra mrzačení u žen ve věku od 6 do 10 let byla dramaticky nižší: 11 % v Sulajmánie a 48 % v Ranii, kde je FGM nejrozšířenější a před zahájením kampaně měla míru blížící se 100 %. Podle zprávy z roku 2008 ve Washington Post je kurdský region Iráku jedním z mála míst na světě, kde bylo mrzačení ženských pohlavních orgánů běžné. Podle jedné malé studie provedené v roce 2008 bylo přibližně 60 % všech žen v severním Iráku zmrzačeno. Tvrdilo se, že alespoň na jednom kurdském území došlo k mrzačení ženských pohlavních orgánů u 95 % žen. Kurdský region posílil své zákony týkající se násilí na ženách obecně a mrzačení ženských pohlavních orgánů zvláště a nyní je považován za vzorový model pro boj proti FGM, který mohou následovat i jiné země. Mrzačení ženských pohlavních orgánů je rozšířené v Iráckém Kurdistánu a mezi Iráčany ve středním Iráku. V roce 2010 WADI zveřejnila studii, že v tom roce bylo obřezáno 72 % všech žen a dívek v některých oblastech. O dva roky později byla provedena podobná studie v provincii Kirkúk, která zjistila, že FGM má výskyt 38 %, což dokládá předpoklad, že FGM nepraktikovala pouze kurdská populace, ale existovala také ve středním Iráku. Podle průzkumu je FGM nejběžnější mezi sunnitskými muslimy, ale praktikují ji také šíité a kakejové, zatímco křesťané a jezídové ji v severním Iráku zřejmě nepraktikují. V guvernorátu Arbíl a Sulajmánie byl běžný typ I FGM; zatímco v Garmyanu a Novém Kirkúku byly běžné typy II a III FGM. V Iráku neexistoval žádný zákon proti FGM, ale v roce 2007 byl regionálnímu parlamentu předložen návrh zákona odsuzující tuto praxi, který však nebyl schválen. Terénní zpráva irácké skupiny PANA Center, zveřejněná v roce 2012, ukazuje, že 38 % žen v Kirkúku a jeho okolních okresech podstoupilo ženskou obřízku. Z těchto obřezaných žen bylo 65 % Kurdek, 26 % Arabů a zbytek Turkmenů. Z hlediska náboženské a sektářské příslušnosti bylo 41 % sunnitů, 23 % šíitů, zbytek kakaů a žádní křesťané nebo Chaldejci. Zpráva z roku 2013 uvádí výskyt FGM ve výši 59 % na základě klinického vyšetření přibližně 2000 iráckých kurdských žen; zjištěné FGM byly typu I a 60 % mrzačení bylo provedeno u dívek ve věkové skupině 4–7 let. Kvůli válkám a nestabilní situaci v zemi je pro Postavení kurdských žen Kurdské ženy, které tvoří podstatnou část populace v regionu Kurdistánu, čelí řadě problémů a výzev souvisejících s jejich genderovou rolí. Navzdory pokroku v oblasti práv žen v posledních letech přetrvávají v kurdské společnosti tradiční patriarchální normy a zvyky, které omezují svobody žen a vystavují je násilí. Práva žen V posledních desetiletích došlo v Kurdistánu k významnému pokroku v oblasti práv žen. Byly zavedeny zákony na ochranu žen před násilím, včetně domácího násilí a vražd ze cti. Vláda rovněž zavedla kvóty pro zastoupení žen v parlamentu a dalších politických institucích. Navzdory těmto pokrokům přetrvávají v kurdské společnosti některé patriarchální zákony a praktiky. Například v některých oblastech Kurdistánu je stále legální polygamie a ženy mají omezený přístup k rozvodu. Kromě toho existují určité kulturní praktiky, které diskriminují ženy, například zvyk nucených sňatků. Násilí na ženách Násilí na ženách je v Kurdistánu rozšířeným problémem. Podle průzkumu provedeného v roce 2014 bylo 6 000 kurdských žen zabito v důsledku násilí na základě pohlaví. Mezi nejčastější formy násilí na ženách patří domácí násilí, vraždy ze cti a znásilnění. Vláda podnikla kroky k řešení problému násilí na ženách. V roce 2011 byl přijat zákon, který zakazuje vraždy ze cti. Vláda rovněž zřídila azylové domy pro ženy, které jsou oběťmi násilí. Nicméně realizace těchto zákonů je často obtížná a ženy, které podávají oznámení o násilí, často čelí stigmatizaci a odvetě. Ženská obřízka Ženská obřízka je v Kurdistánu rozšířenou praktikou. Podle studie z roku 2013 bylo 58,6 % kurdských žen v provincii Erbíl podrobeno ženské obřízce. Tato praxe je považována za porušení lidských práv a může mít závažné zdravotní následky pro ženy. Vláda podnikla kroky k ukončení ženské obřízky. V roce 2011 byl přijat zákon, který tuto praxi zakazuje. Vláda rovněž zahájila kampaně na zvýšení povědomí o škodlivosti ženské obřízky. Nicméně realizace tohoto zákona je stále obtížná a ženská obřízka se stále provádí v některých oblastech Kurdistánu. Čestné vraždy Čestné vraždy jsou v Kurdistánu závažným problémem. Podle zprávy z roku 2008 bylo v Iráckém Kurdistánu zabito více než 100 žen v důsledku vražd ze cti. Tyto vraždy jsou často páchány rodinou oběti, která věří, že oběť přinesla hanbu rodině. Vláda podnikla kroky k řešení problému vražd ze cti. V roce 2011 byl přijat zákon, který zakazuje vraždy ze cti. Vláda rovněž zřídila azylové domy pro ženy, které jsou ohroženy vraždami ze cti. Nicméně realizace tohoto zákona je často obtížná a ženy, které podávají oznámení o násilí, často čelí stigmatizaci a odvetě. Závěr Postavení kurdských žen se v posledních letech zlepšilo, ale přetrvávají značné výzvy. Kurdské ženy stále čelí diskriminaci a násilí a jejich práva jsou často omezována tradičními patriarchálními normami. Vláda podnikla kroky k řešení těchto problémů, ale realizace zákonů na ochranu žen je často obtížná. Je třeba vyvinout další úsilí, aby se zajistilo, že kurdské ženy budou mít stejná práva a příležitosti jako muži.
Facebook Twitter