Japonské písmo má tři základní součásti:
Kanji - znaky převzaté z čínštiny, které představují celé významové jednotky (slova nebo morfémy).
Kana - slabiková písma, která se skládají z hiragany (používá se pro gramatická slova, koncovky a japonská slova) a katakany (používá se pro přejatá slova a důraz).
Latinka - používá se pro zápis japonštiny pomocí latinských písmen.
Latinský zápis japonštiny se nazývá rómadži. Používá se v různých kontextech, například:
Na cedulích a pasech, kde se používá pro zápis japonských jmen.
Ve slovnících a učebnicích pro cizince, kteří se učí japonštinu.
V textech v angličtině nebo jiných jazycích, které používají latinku, kde se používá pro zápis japonských pojmů (například v lingvistice, literatuře, historii a kultuře).
Všichni Japonci, kteří navštěvovali základní školu po druhé světové válce, se naučili číst a psát rómadži. Proto téměř všichni Japonci umí číst a psát japonštinu pomocí rómadži. Nicméně v Japonsku je velmi vzácné používat rómadži pro psaní japonštiny (kromě případů, kdy se používá jako vstupní nástroj v počítači nebo pro zvláštní účely, jako je design loga). Většina Japonců se cítí pohodlněji při čtení kanji a kana.