Starověké Řecko (řecky: Ἑλλάς, latinsky: Hellás) byla severovýchodní středomořská civilizace, která existovala od řeckého temna ve 12. - 9. století př. n. l. do konce klasického starověku (kolem 600 n. l.). Skládala se z volné sbírky městských států a dalších území, které byly kulturně a jazykově příbuzné. Většina těchto regionů byla oficiálně sjednocena pouze jednou, na 13 let, pod Alexandrovovou říší v letech 336 až 323 př. n. l. [1] V západní historii období klasického starověku bezprostředně následoval raný středověk a byzantské období. [1] Tři století po kolapsu mykénského Řecka v pozdní době bronzové začaly vznikat řecké městské státy (poleis) v 8. století př. n. l., což zahájilo archaické období a kolonizaci Středomořské pánve. Po něm následovalo období klasického Řecka, od řecko-perských válek do 5. až 4. století př. n. l., které zahrnovalo zlatý věk Athén. Dobyvačné výpravy Alexandra Velikého rozšířily helénistickou civilizaci od západního Středomoří do Střední Asie. Helénistické období skončilo dobytím východního Středomoří Římskou republikou a připojením římské provincie Makedonie k římskému Řecku a později provincie Achaea během Římské říše. Klasická řecká kultura, zejména filozofie, měla silný vliv na starověký Řím, který ji přenesl po celém Středomoří a velké části Evropy. Z tohoto důvodu je klasické Řecko obecně považováno za kolébku západní civilizace, základní kulturu, z níž moderní Západ odvozuje mnoho svých základních archetypů a myšlenek v politice, filozofii, vědě a umění. [2] [3] [4]
Facebook Twitter