Kosovo Liberation Army (KLA) a zahraniční mudžáhidé
Na počátku roku 1998 se mezi vůdci KLA objevily obavy, že se v jejich řadách nachází příliš mnoho zahraničních islamistů (mudžáhidů). Obávali se, že by tito islamisté mohli ohrozit cíle KLA a odcizit albánské obyvatelstvo. KLA proto nařídila 36 zahraničním islamistům, aby Kosovo opustili.
Někteří mudžáhidé odmítli KLA opustit, což vyvolalo napětí v řadách KLA. Srbské zdroje tvrdí, že první mudžáhidé začali do Kosova přicházet na jaře roku 1998, většinou z Bosny a Hercegoviny. Do léta téhož roku bylo v Kosovu a severní Albánii asi 240 mudžáhidů. Většina z nich byli etničtí Albánci, ale skupina zahrnovala také několik desítek Arabů z Blízkého východu a severní Afriky. Jejich vůdcem byl militant jménem Alija Rabić.
Předehra
V létě roku 1998 se několik vysoce postavených amerických zpravodajských důstojníků setkalo s vůdci KLA a agenti Ústřední zpravodajské služby (CIA) dorazili do severní Albánie, aby sledovali boje v Kosovu a pomáhali při výcviku povstalců. Výměnou za americkou vojenskou, finanční a zpravodajskou podporu slíbili vůdci KLA, že nebudou podnikat žádné akce mimo Kosovo, nebudou pokračovat v obchodování s drogami a nepřijmou pomoc od islámských radikálů.
Zásah
V časných ranních hodinách v sobotu 18. července 1998 opustili mudžáhidé a militanti KLA svou základnu v severní Albánii a vydali se do Kosova. Odhady jejich počtu se liší. Pozorovatel Human Rights Watch Fred C. Abrahams píše, že skupina čítala 24 mudžáhidů a 200 členů KLA. Politolog David L. Phillips a diplomat Nicholas Burns uvádějí, že bylo přítomno 22 mudžáhidů a 300 bojovníků KLA. Tim Judah, novinář specializující se na Balkán, se domnívá, že skupina mohla čítat až 700 militantů. VJ hlásil až 1 000 militantů.
Skupina překročila albánsko-jugoslávskou hranici u Maja e Ujazës, severovýchodně od Bajram Curri. Partyzáni s sebou nesli velké množství zbraní a munice, což výrazně brzdilo jejich pohyb a nutilo je pomalu překonávat albánsko-jugoslávskou hranici. Jedna z hypotéz je, že mířili na posílení bojovníků KLA bojujících o město Orahovac.
Ve 2:00 ráno byla kolona přepadena jugoslávskými pohraničníky mezi horou Đeravica a pohraniční stanicí Košare, západně od Dečani. Zásah se odehrál asi 6 kilometrů od albánské hranice. Kolonu zasáhl granát ráže 122 mm (4,8 palce), který zabil osm osob. Následovaly střety, které údajně trvaly až do 7:00.
Podle Abrahamsa si zásah nakonec vyžádal životy 22 militantů, včetně 18 mudžáhidů a čtyř členů KLA. Dvanáct militantů bylo zraněno. Mezi mrtvými byl i Rabić; dokumenty zaznamenávající cestu KLA a mudžáhidů zabavili z jeho mrtvoly jugoslávské úřady. Šestnáct mudžáhidů byli občané Saúdské Arábie a jeden byl občanem Jemenu. Šest z nich mělo falešné makedonské pasy pod etnicky albánskými pseudonymy.
Podle izraelského historika Shaula Shaye představoval incident první potyčku mezi VJ a zahraničními mudžáhidy během kosovské války. Není jasné, zda zásah přišel jako výsledek jugoslávské bdělosti, nebo zda KLA úmyslně zavedla mudžáhidy do pasti s cílem je zlikvidovat a tím omezit vliv islámských extremistů v řadách KLA.
Následky
Judah popsal zásah jako "katastrofální neštěstí" pro KLA. Albánský náměstek ministra vnitra Ilir Çano tvrdil, že dva jugoslávské granáty dopadly na území Albánie. "Tyto... incidenty by mohly mít velmi nebezpečné následky," varoval. Albánští představitelé uvedli, že granáty nezpůsobily žádná zranění. Albánie podala oficiální protest a požadovala vysvětlení od jugoslávských úřadů.
Jugoslávští představitelé ostřelování hranice popřeli a obvinili albánské úřady, že přivírají oči nad pašováním zbraní KLA v severní Albánii. Albánský ministr zahraničí Paskal Milo prohlásil, že Albánie "vyjadřuje svou bratrskou solidaritu a podporuje spravedlivý boj Albánců v Kosovu". Albánská vláda vydala prohlášení, v němž zásah označila za "srbskou provokaci" a vyzvala mezinárodní společenství, aby "jakýmikoli prostředky zastavilo fašistickou agresi, kterou Bělehrad provádí proti albánskému obyvatelstvu Kosova".
Naopak jugoslávští představitelé obvinili Albánii z vyslání 300 vojáků, aby bojovali po boku KLA v Kosovu, s odvoláním na výpověď zajatého personálu KLA. Albánští představitelé popřeli, že by v provincii měli vojska. Spojené státy varovaly Jugoslávii před ostřelováním albánského území. Mluvčí ministerstva zahraničí James Rubin novinářům řekl, že údajné ostřelování bylo pravděpodobně pokusem zabránit povstalcům v návratu do Kosova. "Pokud je to pravda, ostřelování představuje nepřijatelné porušení albánského území." Pokračoval. "Bělehrad musí pochopit, že takové ostřelování nese riziko další eskalace současného konfliktu." Rubin řekl, že USA jsou proti vytvoření panalbánského státu a zdůraznil, že výzvy k jeho vytvoření jsou "velmi nebezpečným vývojem, který by mohl ovlivnit stabilitu regionu".
Ruští představitelé obvinili bojovníky KLA z podněcování střetů a vyzvali k mírovým rozhovorům mezi militanty a jugoslávskými úřady. Dne 19. července albánští představitelé požádali Řecko – důležitého obchodního partnera Albánie a tradičního spojence Srbska – o zprostředkování ukončení bojů. Řecký ministr zahraničí Theodoros Pangalos vydal odsouzení a řekl: "tyto nesmyslné akty násilí musí přestat". Evropská unie odsoudila militantní vpád i údajné přeshraniční ostřelování. Jugoslávské války
Jugoslávské války, které probíhaly v letech 1991 až 2001, byly sérií krvavých konfliktů, které následovaly po rozpadu Socialistické federativní republiky Jugoslávie. Války si vyžádaly životy stovek tisíc lidí a způsobily masové vysídlování obyvatelstva.
Chorvatská válka za nezávislost (1991-1995)
Chorvatská válka za nezávislost začala v roce 1991, kdy Chorvatsko vyhlásilo nezávislost na Jugoslávii. Srbská menšina v Chorvatsku, podporovaná jugoslávskou armádou, se vzbouřila a vyhlásila vlastní stát. Válka se rychle rozšířila a došlo k řadě krvavých střetů. Mezi nejvýznamnější bitvy patřily:
Bitva o Vukovar
Bitva o Dubrovnik
Operace Oluja
Válka skončila v roce 1995, kdy chorvatské síly provedly operaci Oluja a znovu získaly kontrolu nad většinou území, které bylo obsazeno srbskými silami.
Bosenská válka (1992-1995)
Bosenská válka začala v roce 1992, kdy Bosna a Hercegovina vyhlásila nezávislost na Jugoslávii. Srbové v Bosně, podporovaní jugoslávskou armádou, vyhlásili vlastní stát, což vedlo k válce mezi bosenskými silami, srbskými silami a chorvatskými silami. Válka se vyznačovala rozsáhlým etnickým čištěním a masovými vraždami. Mezi nejvýznamnější bitvy patřily:
Obklíčení Sarajeva
Obklíčení Srebrenice
Bitva o Mostar
Válka skončila v roce 1995, kdy byla podepsána Daytonská mírová dohoda.
Kosovo
Kosovo bylo autonomní oblastí v rámci Srbska. V roce 1998 vypuklo v Kosovu povstání etnických Albánců, kteří usilovali o nezávislost. Srbské síly odpověděly násilnými represemi, což vedlo k rozsáhlému etnickému čištění. V roce 1999 zahájilo NATO bombardování Srbska, které donutilo srbské síly stáhnout se z Kosova. Kosovo je dnes nezávislý stát.
Následky
Jugoslávské války měly dalekosáhlé následky:
Smrt stovek tisíc lidí
Masové vysídlování obyvatelstva
Rozpad Jugoslávie
Vznik nových států (Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Slovinsko, Makedonie, Kosovo)
Ekonomické a sociální problémy
Politická nestabilita v regionu
Jugoslávské války jsou připomínkou nebezpečí nacionalismu, etnické nenávisti a válečného násilí.