Zemědělství Zemědělství vzniklo nezávisle na různých místech světa a zahrnovalo širokou škálu druhů rostlin a zvířat. Nejméně jedenáct samostatných oblastí Starého a Nového světa bylo zapojeno jako nezávislá centra původu. Vývoj zemědělství před asi 12 000 lety změnil způsob života lidí. Přecházeli z kočovného způsobu života lovců a sběračů na trvalé osídlení a zemědělství. Divoké obiloviny se sbíraly a jedly již před nejméně 105 000 lety. K domestikaci však došlo mnohem později. Nejstarší důkazy o pěstování jedlých trav v malém měřítku pocházejí z období kolem roku 21 000 př. n. l. od lidí Ohalo II na březích Galilejského moře. Kolem roku 9500 př. n. l. se na Blízkém východě pěstovalo osm základních neolitických plodin – pšenice špalda, pšenice jednozrnka, ječmen dvouřadý, hrách, čočka, vikev setá, cizrna a len. Žito mohlo být pěstováno dříve, ale toto tvrzení zůstává kontroverzní. Bez ohledu na to se žito šířilo z jihozápadní Asie do Atlantiku nezávisle na neolitickém balíčku základních plodin. Rýže byla domestikována v Číně do roku 6200 př. n. l., přičemž nejstarší známé pěstování pochází z roku 5700 př. n. l., následovaly fazole mungo, sója a azuki. Rýže byla také nezávisle domestikována v západní Africe a pěstovala se do roku 1000 př. n. l. Prasata byla domestikována v Mezopotámii asi před 11 000 lety, následovaly ovce. Skot byl domestikován z divokého pratura v oblastech dnešního Turecka a Indie kolem roku 8500 př. n. l. Velbloudi byli domestikováni pozdě, možná kolem roku 3000 př. n. l. V subsaharské Africe byl domestikován čirok v oblasti Sahelu v Africe do roku 3000 př. n. l. spolu s prosem perla kolem roku 2000 př. n. l. Yamy byly domestikovány na několika různých místech, včetně západní Afriky (datum není známo) a fazole černošské do roku 2500 př. n. l. Rýže (africká rýže) byla také nezávisle domestikována v západní Africe a pěstovala se do roku 1000 př. n. l. Tef a pravděpodobně prstové proso byly domestikovány v Etiopii do roku 3000 př. n. l. spolu s noogem, ensetou a kávou. Další rostlinné potraviny domestikované v Africe zahrnují vodní meloun, ibišek jedlý, tamarind a černohlávky spolu s plodinami stromů, jako je kola ořech a olejnice. Plantány se pěstovaly v Africe do roku 3000 př. n. l. a banány do roku 1500 př. n. l. V západní Africe byl domestikován perličník kropenatý. Sanga skot byl pravděpodobně také domestikován v severovýchodní Africe kolem roku 7000 př. n. l. a později křížen s jinými druhy. V Jižní Americe začalo zemědělství již v roce 9000 př. n. l. pěstováním několika druhů rostlin, které se později staly pouze vedlejšími plodinami. V Andách Jižní Ameriky byly domestikovány brambory mezi 8000 př. n. l. a 5000 př. n. l. spolu s fazolemi, tykvemi, rajčaty, arašídy, kokou, lamami, alpakami a morčaty. Kasava byla domestikována v povodí Amazonky nejpozději do roku 7000 př. n. l. Kukuřice (Zea mays) se dostala do Jižní Ameriky z Mezoameriky, kde byla divoká teosinte domestikována kolem roku 7000 př. n. l. a selektivně šlechtěna, aby se stala domácí kukuřicí. Bavlna byla domestikována v Peru do roku 4200 př. n. l.; další druh bavlny byl domestikován v Mezoamerice a stal se zdaleka nejdůležitějším druhem bavlny v textilním průmyslu v moderní době. Důkazy o zemědělství ve východních Spojených státech pocházejí z období kolem roku 3000 př. n. l. Pěstovalo se několik rostlin, které později nahradila trojice sester – kukuřice, tykev a fazole. Cukrová třtina a některé kořenové zeleniny byly domestikovány na Nové Guineji kolem roku 7000 př. n. l. Banány se pěstovaly a křížily ve stejném období na Papui Nové Guineji. V Austrálii bylo zemědělství vynalezeno v současné době neurčeném období, přičemž nejstarší past na úhoře Budj Bim pochází z roku 6 600 př. n. l. a pěstuje se několik plodin od jamů až po banány. Doba bronzová, od cca. 3300 př. n. l., byla svědkem intenzifikace zemědělství v civilizacích jako je mezopotámský Sumer, starověký Egypt, starověký Súdán, civilizace údolí Indu na indickém subkontinentu, starověká Čína a starověké Řecko. Od 100 př. n. l. do 1600 n. l. světová populace nadále rostla spolu s využíváním půdy, jak dokládá rychlý nárůst emisí metanu z dobytka a pěstování rýže. Během doby železné a éry klasické antiky byla expanze starověkého Říma, jak republiky, tak později říše, po celém starověkém Středomoří a západní Evropě založena na stávajících systémech zemědělství a zároveň vytvořila feudální systém, který se stal základem středověkého zemědělství. Ve středověku, jak v Evropě, tak v islámském světě, se zemědělství transformovalo díky vylepšeným technikám a šíření plodin, včetně zavedení cukru, rýže, bavlny a ovocných stromů, jako je pomeranč do Evropy prostřednictvím Al-Andalus. Po plavbách Kryštofa Kolumba v roce 1492 přinesla Kolumbova výměna do Evropy plodiny Nového světa, jako je kukuřice, brambory, rajčata, sladké brambory a maniok, a plodiny Starého světa, jako je pšenice, ječmen, rýže a tuřín, a hospodářská zvířata včetně koní, skotu, ovcí a koz do Ameriky. Záhy po neolitické revoluci bylo zavedeno zavlažování, střídání plodin a hnojiva a v posledních 200 letech se dále rozvíjely, počínaje britskou zemědělskou revolucí. Od roku 1900 zaznamenalo zemědělství v rozvinutých zemích a v menší míře v rozvojovém světě velké nárůsty produktivity, protože lidskou práci nahradila mechanizace a byla podpořena syntetickými hnojivy, pesticidy a selektivním šlechtěním. Proces Haber-Bosch umožnil syntézu hnojiva dusičnanu amonného v průmyslovém měřítku, což výrazně zvýšilo výnosy plodin. Moderní zemědělství vyvolalo sociální, politické a environmentální problémy včetně přelidnění, znečištění vody, biopaliv, geneticky modifikovaných organismů, tarifů a zemědělských dotací. V reakci na to se ve 20. století rozvinulo ekologické zemědělství jako alternativa k používání syntetických pesticidů.
Facebook Twitter