Svatý Petr Petr byl jedním z dvanácti apoštolů Ježíše Krista a jedním z prvních vůdců rané křesťanské církve. Je zmiňován ve všech čtyřech evangeliích Nového zákona i ve Skutcích apoštolů. Podle katolické a pravoslavné tradice byl Petr prvním biskupem Říma, tedy papežem, a také prvním biskupem Antiochie. Podle křesťanské tradice byl Petr ukřižován v Římě za vlády císaře Nerona. Všechny starověké křesťanské církve uctívají Petra jako významného světce a zakladatele antiochijské a římské církve. Liší se však v názorech na autoritu jeho nástupců. Podle katolické nauky Ježíš slíbil Petrovi zvláštní postavení v církvi. V Novém zákoně se jméno "Šimon Petr" vyskytuje 19krát. Byl bratrem svatého Ondřeje a oba byli rybáři. Evangelium podle Marka bylo tradičně považováno za odraz Petrova kázání a vzpomínek očitých svědků. Je také zmiňován pod jménem Petr nebo Kefas v Pavlově Prvním listu Korintským a Listu Galaťanům. Nový zákon obsahuje také dva všeobecné listy, První a Druhý Petrův, které jsou mu tradičně připisovány. Moderní věda však obecně odmítá Petrovo autorství obou těchto listů. Přesto evangelíci a katolíci vždy Petrovo autorství potvrzovali a v poslední době stále více vědců znovu oživuje tvrzení o Petrově autorství těchto listů. Na základě současných historických údajů se odhaduje, že Petrovo papežství trvalo od roku 30 do jeho smrti, což by z něj činilo nejdéle vládnoucího papeže, a to v rozmezí 34 až 38 let. To však nikdy nebylo ověřeno. Svatý Irenej (kolem 130 - kolem 202 po Kr.) vysvětluje apoštola Petra, jeho sídlo a jeho nástupce ve třetí knize svého díla Adversus Haereses (Proti kacířství). V této knize Irenej píše, že Petr a Pavel založili a zorganizovali církev v Římě. Prameny naznačují, že zpočátku byly pojmy "biskup" a "kněz" používány zaměnitelně, přičemž mezi vědci panuje shoda v tom, že na přelomu 1. a 2. století vedli místní sbory biskupové a kněží, jejichž povinnosti se překrývaly nebo byly od sebe nerozeznatelné. Protestanští a sekulární historici se obecně shodují, že v Římě pravděpodobně nebyl žádný jediný "monarchistický" biskup před polovinou 2. století... a pravděpodobně i později. Mimo Nový zákon bylo později Petrovi připisováno několik apokryfních knih, zejména Skutky Petrovy, Petrovo evangelium, Petrovo kázání, Petrova apokalypsa a Petrovo souzení, i když vědci tyto spisy považují za pseudopigrafy.
Facebook Twitter