Doktrína je soubor nauk, učení nebo pokynů, které představují podstatu učení v určité oblasti znalostí nebo v systému víry. Slovo pochází z latinského "doctrina", což znamená "učení, výuka". Podobným řeckým výrazem je "katechismus".
Doktrína se často používá k označení souboru náboženských zásad, které vyhlašuje církev. Může se také vztahovat na právní principy, které byly stanoveny v rámci tradice obecného práva na základě historie minulých rozhodnutí.
Zde jsou některé klíčové vlastnosti doktríny:
Systém víry: Doktrína poskytuje soubor přesvědčení a zásad, kterými se řídí věřící nebo následovníci.
Autorita: Doktrína je obvykle považována za autoritativní a neměnnou, protože vychází z posvátných textů, církevních tradic nebo právních precedentů.
Jednota: Doktrína slouží k zajištění jednoty a soudržnosti mezi členy skupiny nebo organizace.
Výklad: Doktrína může být interpretována a aplikována různými způsoby v závislosti na konkrétním kontextu a tradicích.
V náboženském kontextu se doktrína týká základních přesvědčení a principů víry. Například křesťanská doktrína zahrnuje víru v Boha Otce, Ježíše Krista a Ducha svatého, stejně jako v spásu skrze víru. V právním kontextu se doktrína vztahuje na principy, které řídí právní systém a rozhodování. Například doktrína precedenčního práva znamená, že dřívější rozhodnutí soudů mají závazný charakter pro budoucí případy.
Je důležité poznamenat, že doktrína se může měnit a vyvíjet v průběhu času. To je způsobeno tím, že učení a interpretace se mohou měnit v reakci na nová zjištění, kulturní vlivy a sociální změny.