Císařsko-královské válečné námořnictvo Císařsko-královské válečné námořnictvo (německy: Kaiserliche und königliche Kriegsmarine, maďarsky: Császári és Királyi Haditengerészet) bylo námořní silou Rakouska-Uherska. Historie Loďstvo vzniklo v roce 1867 po vzniku Rakouska-Uherska a zaniklo v roce 1918 po porážce a rozpadu říše na konci první světové války. Před rokem 1867 působilo císařské rakouské námořnictvo nebo jednoduše rakouské námořnictvo ve francouzských revolučních válkách, napoleonských válkách, rakouské výpravě proti Maroku (1829), druhé egyptsko-osmanské válce, první a druhé italské válce za nezávislost, druhé šlesvické válce a třetí italské válce za nezávislost. Po porážce Rakouska Pruskem a Itálií během sedmitýdenní války se rakouské císařství reformovalo na duální monarchii Rakousko-Uhersko a námořnictvo se také stalo rakousko-uherským. Zpočátku říší značně zanedbávané rakousko-uherské válečné námořnictvo se s průmyslovou revolucí v Rakousku-Uhersku rozrostlo na jedno z největších námořnictev v Jaderském a Středozemním moři. V roce 1914 mělo rakousko-uherské válečné námořnictvo mírovou sílu 20 000 mužů a před první světovou válkou se účastnilo boxerského povstání a dalších konfliktů. Během většiny první světové války udržovaly spojenecké mocnosti Otrantskou blokádu, aby uzavřely rakousko-uherské válečné námořnictvo v Jaderském moři. Námořnictvo, jehož úkolem bylo hlavně bránit 1 130 námořních mil (2 090 km) pobřeží a 2 172,4 námořních mil (4 023,3 km) ostrovního pobřeží, se rozhodlo spoléhat na své ponorky k útokům na spojenecké lodě, než riskovat zničení svých bitevních lodí, křižníků a dalších hladinových plavidel. V červnu 1918 se pokusilo prolomit Otrantskou blokádu velkou námořní flotilou, ale útok byl odvolán poté, co byla 10. června potopena bitevní loď Szent István italským torpédovým člunem. O pět měsíců později, kdy Rakousko-Uhersko čelilo zhroucení a porážce ve válce, se říše rozhodla 31. října převést většinu svého námořnictva do nově vyhlášeného Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů, čímž fakticky ukončila rakousko-uherské válečné námořnictvo. O tři dny později podepsaly vojenské úřady říše příměří ve Ville Giusti, čímž vyřadily rychle se rozpadající říši z války. Podepsáním Saint-Germainské smlouvy a Trianonské smlouvy se Rakousko a Maďarsko staly vnitrozemskými státy a nejdůležitější přístavy říše Terst, Pula, Rijeka a Dubrovník se staly součástí Itálie a Jugoslávie. Hlavní lodě rakousko-uherského válečného námořnictva byly předány spojencům, kteří většinu z nich sešrotovali ve 20. letech 20. století v době odzbrojování námořnictva.
Facebook Twitter