Koncentrační tábor Koncentrační tábor je zařízení, ve kterém jsou lidé drženi ve velkých skupinách, obvykle bez obvinění nebo záměru vznést obvinění. Tento termín se používá zejména pro uvěznění „nepřátelských občanů ve válečném stavu nebo podezřelých z terorismu“. Ačkoli může jednoduše znamenat uvěznění, má tendenci odkazovat spíše na preventivní uvěznění než na uvěznění po odsouzení za nějaký zločin. Používání těchto pojmů podléhá debatám a politickým citlivostem. Slovo internační tábor se někdy používá také k popisu praxe neutrální země zadržovat na svém území válečné ozbrojené síly a vybavení během války, a to podle Haagské úmluvy z roku 1907. Internovaní mohou být drženi ve věznicích nebo v zařízeních známých jako internační tábory (také známé jako koncentrační tábory). Termín koncentrační tábor pochází z deset let trvající války mezi Španělskem a Kubou, kdy španělské síly zadržovaly kubánské civilisty v táborech, aby mohly snadněji bojovat proti guerillovým silám. Během následujících desetiletí používali koncentrační tábory také Britové během druhé búrské války a Američané během filipínsko-americké války. Termín „koncentrační tábor“ a „internační tábor“ se používají k označení různých systémů, které se značně liší svou závažností, úmrtností a architekturou; jejich určující charakteristikou je, že vězni jsou drženi mimo rámec právního státu. Vyhlazovací tábory nebo tábory smrti, jejichž primárním účelem je zabíjení, jsou také nepřesně označovány jako „koncentrační tábory“. Všeobecná deklarace lidských práv omezuje používání internačních táborů, přičemž článek 9 stanoví, že „nikdo nesmí být vystaven svévolnému zatčení, zadržení nebo vyhnanství.“
Facebook Twitter