Mendelova dědičnost (také známá jako mendelismus) je typ biologické dědičnosti, která se řídí principy původně navrženými Gregorem Mendelem v letech 1865 a 1866, znovuobjevenými v roce 1900 Hugem de Vriesem a Carlem Correns a později popularizovanými Williamem Batesonem. [1] Tyto principy byly zpočátku kontroverzní. Když byly Mendelovy teorie v roce 1915 integrovány s Boveri-Suttonovou chromozomovou teorií dědičnosti Thomasem Huntem Morganem, staly se jádrem klasické genetiky. Ronald Fisher tyto myšlenky spojil s teorií přirozeného výběru ve své knize Genetická teorie přirozeného výběru z roku 1930, čímž dal evoluci matematický základ a vytvořil základ pro populační genetiku v rámci moderní evoluční syntézy. [2]
Mendelovy zákony
Mendelovy zákony jsou soubor principů, které popisují způsob, jakým se dědí znaky od rodičů k potomkům. Tyto zákony jsou:
Zákon segregace: Každý organismus nese dva alely pro každý gen, jednu alelu zděděnou od každého rodiče. Při tvorbě gamet (vajíček a spermií) se alely rozdělí tak, že každá gameta nese pouze jednu alelu pro každý gen.
Zákon nezávislého třídění: Alely různých genů se dědí nezávisle na sobě. To znamená, že dědičnost jedné alely neovlivňuje dědičnost jiné alely.
Mendelova dědičnost v praxi
Mendelovy zákony lze použít k předpovědi pravděpodobnosti, s jakou se určité znaky objeví u potomků. Například pokud jsou oba rodiče heterozygotní pro gen určující barvu očí (jeden rodič má dvě hnědé alely a druhý rodič má dvě modré alely), každý z rodičů má 50% šanci, že předá hnědou alelu a 50% šanci, že předá modrou alelu. V důsledku toho existuje 25% šance, že jejich dítě bude mít hnědé oči (obdrží hnědou alelu od obou rodičů), 25% šance, že bude mít modré oči (obdrží modrou alelu od obou rodičů) a 50% šance, že bude mít oříškové oči (obdrží jednu hnědou alelu a jednu modrou alelu).
Mendelova dědičnost a genetika
Mendelova dědičnost je základem moderní genetiky. Pomohla nám pochopit, jak se dědí znaky a jak vznikají genetická onemocnění. Mendelovy zákony jsou také základem pro šlechtění rostlin a zvířat.
Aplikace Mendelovy dědičnosti
Mendelova dědičnost má mnoho aplikací, včetně:
Lékařská genetika: Mendelova dědičnost se používá k identifikaci a léčbě genetických onemocnění. Například testování DNA lze použít k určení, zda má člověk riziko vzniku určitých genetických onemocnění, jako je cystická fibróza nebo srpkovitá anémie.
Šlechtění rostlin a zvířat: Mendelova dědičnost se používá ke šlechtění rostlin a zvířat s žádoucími vlastnostmi. Například rostliny mohou být šlechtěny tak, aby byly odolnější vůči škůdcům nebo chorobám, zatímco zvířata mohou být šlechtěna tak, aby produkovala více masa nebo mléka.
Forenzní věda: Mendelova dědičnost se používá ve forenzní vědě k identifikaci podezřelých a obětí zločinu. Například analýza DNA může být použita k určení, zda je určitá osoba příbuzná oběti nebo podezřelému.
Mendelova dědičnost je základním principem genetiky a má mnoho důležitých aplikací v lékařství, zemědělství a forenzní vědě.